Konec eklovatých drátěnek v Čechách.

Na domácí potřeby jsem dřív neměla tak úplně vyhraněný názor. U nás doma se kupovaly nejlevnější houbičky na nádobí v balení po deseti kusech, drátěnce jsem se snažila vyhýbat, protože se mi eklovalo, že se nikdy nedala pořádně vyprat a drobky ze stolu jsme shrnovali rukou do dlaně a pak s tím utíkali ke dřezu a oprašovali, co nám zůstalo mezi prsty. Ale pak jsem vyrostla, odstěhovala se, psala, nechala si zavést internet, založila profil (tenkrát ještě) na Tumblru a začala objevovat a sdílet krásy zahraničního designu. Hodiny a hodiny jsem strávila na Pinterestu objevováním příspěvků zejména skandinávských blogerek a tehdy jsem také poprvé zahořela láskou k Iris Hantverk.

 

V malé švédské dílně s více než stoletou tradicí vznikají půvabné a důmyslně navržené kartáče, lopatky a další věci každodenní potřeby. Z přírodních materiálů je tady ručně vyrábí pět řemeslníků se zrakovým postižením. Pochází z různých koutů světa, ale přesto si rozumí. Spojuje je radost z poctivé práce a obrovský talent a cit pro rukodělné zpracování. 

Stejně jako si získala značka Iris Hantverk srdce zákazníků z celého světa, získala i to moje, poprvé online a podruhé v Anglii, kde jsem neodolala a několik produktů si pořídila. S rozšiřováním onestlího sortimentu došlo i na mojí touhu nabídnout v něm kartáčnické produkty a původně jsem lovila v lokálních vodách, hledajíc dílnu, která by něco takového uměla vyrobit. Nakonec jsem se ale rozhodla vsadit na tradici značky Iris Hantverk a navázat spolupráci přímo s nimi.

Povedlo se! Mám nesmírnou radost, že jsem přivedla tyhle krásné a zároveň funkční produkty k nám. Základem předmětů Iris Hantverk je kvalitní březové dřevo v kombinaci s přírodními štětinami ať už živočišného nebo rostlinného původu. A já vám zaručuji, že i vy budete nadšení z jejich používání, stejně tak i když je necháte po pilné práci pěkně odpočívat na kuchyňské lince.

Vaše praktická a krásná domácnost zároveň začíná zde!

Dočkala jsem se jako husa klasu. Nový přírůstek do kolekce HNST.LY

Pamatuji si, jako by to bylo před týdnem, ale už to je přes dva roky, kdy jsem začala tvořit HNST.LY a do Evernote si ukládala odkazy na tvůrce, produkty nebo zajímavé značky, které se hodily do konceptu, který se mi tehdy honil hlavou. Projížděla jsem své oblíbence na Etsy, vytahovala odkazy ze svých oblíbených blogů a scrollovala nekonečně dlouhými nástěnkami Pinterestu. Už tehdy jsem byla okouzlená designovou ikonou z Británie, značkou Falcon enamelware. Viděla jsem je jako jedny z těch, kteří by dali mému konceptu směr, styl a tvář. Jejich smaltované nádobí mě nadchlo. Sněhově bílé, s charakteristickým modrým okrajem pro mě bylo dokonalým ztělesněním slov, že v jednoduchosti je krása. 

Na smaltované nádobí si pamatuji z babiččiny kuchyně, kdy barevné hrnce, ze kterých se linula vůně nedělního oběda, byly zdobené květinami, ale také z naší vlastní, když ve velkém pětilitrovém hrnci bublala moje první bramboračka, když mě moje máma učila vařit. Formy, ve kterých svoje produkty vyrábí Falcon enamelware mě přesvědčily, že tento materiál najde svoje místo i v moderních domácnostech. 

Falcon enamelware 4x4.jpg

Britové s nádobím Falcon vaří už od dvacátých let minulého století. Tajemství této nezdolné kvality spočívá v tradici, poctivé výrobě a jedinečné kombinaci použitých materiálů. Kov chrání před korozí vrstva křemičité taveniny (smaltu). 

Nešikovné ruce, které omylem upustí hrneček nebo misku na zem, nejsou pro smaltované nádobí žádnou zkázou. Výrobek se neroztříští, maximálně se jen odloupne vrchní vrstva skloviny, která tak poodkryje ocelový základ. Nádobí můžete i nadále bezpečně používat a prosvítající odštěpek vašemu kousku navíc dodá jedinečný charakter.

Smaltované nádobí Falcon lze použít na zapékání v elektrické i plynové troubě a to až do 270°C, zároveň je praktické na údržbu, lze ho bezpečně mýt v myčce.

Po dvou letech se mi konečně splnil sen zařadit Falcon enamelware i do nabídky HNST.LY. Prozatím najdete v kolekci bílo modré minimalistické talíře, misky i praktický set šikovných pekáčků. Nechybí ani půvabné hrnky a konvičky, které se z prostého kuchyňského nádobí promění v originální interiérový doplněk. Z hrnku můžete upíjet svůj horký ranní čaj nebo si do něj uložit tužky, štětce a pastelky. V miskách naservírujete dezert nebo si do nich odložíte šperky. Konvička je zase perfektní na skvělou domácí limonádu a stejně tak dobře je použitelná jako netradiční váza na luční kvítí. 

Nádobí Falcon enamelware má kouzelnou moc. Já už jsem si zabrala set na pečení a po dlouhé době se zase vrhnu na přípravu domácích koláčů a dezertů. Na ochutnávku vás pak pozvu do nového obchodu, který pro vás připravujeme v Holešovicích. Ale o tom si ještě napíšeme. ;)

Momentky #2

Zůstaň na místě. Buď hodný. Nehýbej se. Nedýchej. Nebuď. Čekala bych, že muž svého malého synka okřikne. Čekala bych, že budu svědkem toho obyvklého scénáře, kdy rodič mrzutě špačkuje nad konáním potomka a potomek nevrle provokuje a pokouší hranice trpělivosti. Nevídám často, že by přistoupili na jejich hry, kdy obrubníky jsou tenká lávka nad vroucí lávou. Za sloupkem jsme neviditelní. Sudá čísla nástupišť jsou zrychlovače, lichá nás zpomalují. Louži uprostřed chodníku musíme přeplout jako mořeplavci.
Náš svět je plný překážek, prahnoucí po překonání superhrdiny se školní aktovkou na zádech, s penálem a přezůvkami.
A tak se jeho tatínek za ním rozběhl a honili se kolem zastávek. A šťastní vypadali oba.


Nastupuji do tramvaje a okamžitě krčím nos a trochu přivírám oči. Alkoholový odér čpí ze spícího bezdomovce do okruhu několika metrů. Jak může vydržet se svým vlastním pachem, napadá mě. Zrak mi spočine na hrubém a špinavém povrchu kůže od zápěstí až ke konečkům prstů. Vypadá jako neopracované dřevo ležící dlouhé týdny v zapomenutém rohu truhlárny. Klouby mají na několika místech hluboké a krvavé praskliny. "Vidíte ty ruce?" ptá se mě pěstená dáma v nejlepších letech vedle mě a pokyne ke spícímu muži. "Vidím. A?" "To je strašný, že jo?" odpoví mi šeptem a znechuceně u toho kroutí hlavou. Dívám se na ni o něco déle než by bylo v téhle situaci vhodné. Je mi protivná. Odsuzuji ji stejně rychle jako ona odsoudila opilce. Trestám ji tím, že neodpovím, odvrátím zrak a tiše soucítím s mužem s dřevěnýma rukama. 

Momentky #1

Slunce dnes zůstalo uvězněné za mraky, jeho paprsky se tak tak prodraly ven, přesto neobjaly jedinou ze sta věží.


Pospíchající chodec mi z paty serval botu. Věnoval mi omluvu s přízvukem, srdečný dotyk na rameni a nechal mě napospas davu. Na hlavách kočičích objevuji tenkou hranici mezi hlavou vztyčenou a hlavou v oblacích.


Přemýšlím, obávám se. Všímám si cedule v metru, kterak dí pravdu pravdoucí.
Vysoké napětí
Životu nebezpečno

zní její poselství.


Jednou nohou nahoře, jednou dole, odhání štěrkovitou zemi a nechává ji za sebou. Pomalu. Pomaličku. Nesmí být rychlejší než její dvě malé děti na koloběžkách před ní.

Stylingová výzva pro pět českých blogerek.

Poprvé po dlouhé době to nejsem já, kdo by se něčeho účastnil, ale kdo nějakou akci pořádá. Spolu se šikovnou Iri z blogu Můj dům, můj squat jsme oslovily pět nesmírně talentovaných českých lifestyle a decor blogerek, které si vzaly doslova do parády elegantní minimalisické porcelánové vázičky od SarkaS a dle svého vkusu je nastylizovaly a nafotily. Všechny příspěvky mají opravdu osobitý styl a odráží se v nich jedinečnost každé z nich. Mám nesmírnou radost, že se každé podařilo vytvořit něco tak krásného. Ze všech fotografií čiší jarní radost a jednoduchost, které jdou ruku v ruce s něžností bílého porcelánu.

A víte, co se mi líbí snad ještě víc? Ta překrásně čistá upřímnost holek, které si své výtvory pochválí i mezi sebou. Ano, to, co pořádáme je soutěž, ale těší mě, jak spolu všichni skvěle vychází.

Soutěžit můžete s touto výzvou také vy, a to o překrásné vařečky z Matějovy dílny. Mrkněte se na celou výzvu na blog k Iri, kde pod článkem zanechte komentář a tím se zařadíte do slosování.

Tímto ještě jednou děkuji všem blogerkám i hlasujícím, bez nichž by tahle soutěž a ostatně ani naše práce neměla takový smysl. :)

 

Nejhorší dárky mého dětství.

vscocam-photo-1-1.jpg

Když jsme se přestěhovali a dávali svým věcem místo a řád v novém domově, opět jsem se nostalgicky pohroužila do vzpomínek při prohlížení fotografií z dětství. Na spoustě z nich byly zachycené Vánoce a oslavy narozenin. A já jsem si pobaveně vybavila snímky, které v mojí sbírce chybí. Z Vánoc a narozenin, kdy jsem dostala ty nejhorší dárky na světě.

  1. Barunka, 9 let. Měkké dárky mi nikdy nevadily. A balíček, který jsem zpod stromku vytáhla, by svými rozměry víc vystihovalo slovo balík. Děti milují velké dárky! Natěšeně jsem roztrhla vánoční papír, pečlivě vyžehlený z minulých Vánoc, abych pod ním našla...ručníky. Asi dvacet kusů, froté, různých velikostí a vzorů. „To máš do výbavy.” A co to je sakra výbava? Krve by se ve mně nedořezal.
  2. Barunka, 11 let. Před měkkými dárky jsem po minulé zkušenosti obezřetná. Ale stalo se to předloni, takže ze zklamání jsem stihla vyrůst. Aby mohlo přijít další. Ještě větší. Rozumějte, v té době děsně frčeli Pokémoni. Takže asi abych byla cool mezi svými spolužáky, vysloužila jsem si zářivě červenou péřovou zimní bundu s motivem Ashe Catchema a jeho věrného Pikachu na zádech. Člověk by se hanbou propad v tomhle vyjít mezi lidi. Copak ručníky, ty člověk zahrabe do skříně a nikdo o nich nemusí vědět, ale ve škole se mi smáli ještě další dva roky. Protože proč kupovat novou bundu, když stará dobře slouží, že jo?
  3. Barunka, 13 let. Období někdy kolem narozenin. Už bylo teplo a v okolí se to hemžilo dětskými akcemi. A já jsem si spolu s pětiletými škvrňaty prošla dětskou pohádkovou stezku a plnila úkoly. Byla by to sranda, kdyby mi nebylo do breku. Byla jsem tam rozhodně nejstarší. Třešinkou na dortu ale nebyl diplom „Barborce za vzorné splnění všech úkolů.“, ale následný výlet na akci z poněkud jiného soudku. Demolition derby, spojené s přeskakováním dlouhých řad vraků Monster trucky, následované, na můj vkus příliš dlouhým, představením odvážného řidiče, který balancoval na postranních kolech svojí silné káry a kroužil za nadšeného křičení diváků po aréně. 

Dodnes netuším, co se mi těmi silně kontrastními akcemi snažili rodiče říct. Ale nostalgii při prohlížení fotografií mi to naštěstí nenarušilo. :)

A jaké jsou vaše nejhorší dárky?

8 holčičích důvodů proč běhat.

Že běhání prospívá zdraví a tělu je pravda tak zřejmá, že se ani neodvážím se s něčím takovým tasit právě tady. Třeba běhání nenávidíte stejně, jako já. Tedy jako jsem nenáviděla já. Přišla jsem mu na chuť a teď už se nevztekám jako malá holka (čti jako pubescentní trdlo na základce a střední), když po mně někdo chce pohyb intenzivnější než ten, který vyžaduje třeba mytí oken. A tak čas od času vyrážím ve svých krásných černorůžových teniskách, které mi dávají pocit rychlého pantera, do temných ulic Vinohrad, nově Prahy 5.

Třeba byste taky rády zvedly svůj rostoucí zadek z pohovky, jen vám chybí ty správné důvody proč vlastně začít!

  1. Jasně, že Zátopek běhal v odrbaných teniskách, ale jestli začínáte tak, jako jsem začínala já a ve vašem botníku jsou oxfordky, společenské boty na podpatku a sandálky, tak to prostě chce pořádnou výbavu. Co to znamená? Nákupy! 
  2. A co je na nových hadřících a botách to nejlepší? Ukázat je ostatním! Bude se vám chtít vyběhnout už jen proto, že vám to v nové mikině tak děsně moc sekne.
  3. Pijete víc vody a to jak známo pomáhá při odbourání celulitidy, víme? ;)
  4. Konečně máte čas přehrát si své oblíbené seriály. V hlavě. Nic vám totiž nepročistí mozkové závity tak, jako pohyb na čerstvém vzduchu. Když mám v hlavě bordel, běhání má zázračné čisticí účinky. Kam se hrabe zelený čaj s antioxidanty.
  5. Pomalu se vám zlepšuje fyzička, takže tramvaj dobíháte s elegancí lesní žínky. Samosebou s sebou nesmíte vláčet přespolní výbavu, moc vám asi nepomůžou ani lodičky na vysokých šteklích nebo týdenní nákup. 
  6. Formování postavy vám zvyšuje sebevědomí, takže si konečně dodáte odvahu laškovně mrkat na toho fešáckého baristu odnaproti. Už jen proto, že vypadá jako Ryan Gosling.
  7. Prdýlka radost poplácat. K tomu snad nemusím víc dodávat, ne? 
  8. Hubnutí. Když hubnete, zmenšuje se vám oblečení. A potřebujete nové. Co to znamená? Nákupy!

Sporty jsou príma. Nově jsem členkou futsalového týmu. Ještě jsme neměli ani trénink a většina z nás to nikdy nehrála (jsou jedinci jako třeba já, kteří ani neví, jak se to hraje), ale všichni se na to už děsně těšíme! A o tom sport je. Sranda. :)

Jak jste na tom se sporty vy? 

Soutěž o nej kolekci 2014 s Dej mi dárek.

Po čem vlastně vaše srdce touží? Je to štěstí do konce života? Velký dům? Výhra v loterii? Přejete si něco menšího? Tak malého, že se to dá přidat do wishlistu? Třeba na Dejmidarek.cz? :)

Dejmidarek.cz vyhlásilo soutěž o nejkrásnější blogerskou kolekci. Líbí se vám ta moje krásná, ekologická, srdcová a minimalistická? Tak skvělé! Oprašte svůj vtip a originalitu a napište k té mojí nějaký zajímavý postřeh. Tím jí dáte svůj hlas. Když dostane nejvíc hlasů, vyhraju já a když vy budete nejvtipnější, vyhrajete taky a všichni budeme šťastní. 

O co se hraje? Autoři tří nejvtipnějších komentářů vyhrají poukazy v hodnotě 500 Kč na nákup v Nordic day, 250 Kč do eshopu Zoot a k tomu pár tetovaček Tatuu dle vlastního výběru
A i ti co nevyhrají se mohou těšit na 15 % slevu do Nordic Day a Tatuu.

K účasti v soutěži je třeba se na Dejmidarek.cz registrovat a zanechat komentář pod mou kolekcí.

Co mě udělalo šťastnou v roce 2014.

Letošní rok byl poctivý v mnoha ohledech. Například jsem poprvé v životě poctivě držela v paměti svůj list předsevzetí z konce minulého roku.

Nejsem fanouškem bujarých oslav na Silvestra. Nemám pocit, že by končilo něco natolik významného, že by bylo třeba to propít, oslavit rozkopáním několika odpadkových košů na ulici nebo si projasnit večer rachejtlemi tisíce barev. Ale i když se budu bránit zuby nehty, čísla gregoriánského kalendáře nepřelstím a musím se smířit s tím, že rok končí a začíná nový. Uzavřené období. A jakás takás bilance je prostě nasnadě.

Tu průběžnou jste si mohli přečíst na konci května. Dnes jen doplním, že rok 2014 byl skutečně tak happy, jak mi mnozí přáli koncem roku 2013. Byl to rok cestování. Rok redukování na menší počet věcí i úhlavních přátel. Rok bez velkého fňukání. Rok odvahy a nových projektů. Rok nových úhlavních přátel. 

Tento rok jsme bydleli v Londýně a pak na desítkách dalších míst po celé Evropě. Nikde déle než týden. Dokázali jsme několik měsíců žít jen s věcmi, co se vejdou do kufru. Teď jich máme zase o něco víc a taky je to fajn. Poustevníci z nás nebudou, ale víme, že bez lecjakých kravin se obejdeme.

Tento rok jsem sebrala odvahu a postavila se za svojí práci na blogu, když jsem psala holkám z magazínu SOFFA, že bych pro ně chtěla přispívat. To, co a jak dělají, mě nadchlo a u prvního čísla jsem si říkala, jak by bylo krásné, kdyby možná, jednou, až budu o něco lepší, bych snad dostala sem tam šanci se k nim nachomýtnout. Byli jsme zrovna v nemocnici na Slovinsku, jen pár hodin po Bernardově nehodě, když jsem si četla e-mail od nadšené Adély, že bude moc ráda, když se s nimi na magazínu budu podílet. Nečekala, až se jednou v budoucnu zlepším, zkusila jsem prorazit s tím, co mám a zlepšovala jsem se s každým jejich číslem. 

Tento rok jsem začala budovat HNST.LY. Je to srdcovka nejen proto, že to je můj projekt, ale protože mě spojuje s hromadou dalších srdcařů. S těmi, co šikovnýma rukama dovedou vytvořit fantastické věci. I s těmi, co to neumí, ale vlídným slůvkem o celém tomhle projektu mě pohladili po duši a dali tím smysl mojí práci. 

Tento rok mi změnilo život několik lidí. Barbara, díky které běhám, Margherita a Attilio, kteří mě naučili poslouchat, Frida, díky které už na nic nikdy nebudu moc stará, Majda a Lenka, od nichž přišel e-mail v tu nejsprávnější chvíli a staly se součástí mojí srdcovky. Díky, slečny!

Tento rok jsme si všechny filmy, které jsme viděli, zaplatili. 

Tento rok jsem si nasadila přísnou informační dietu a zprávy sleduju jen z Twitteru. I tak jsem pořád v obraze. Mám výcuc jen toho nejlepšího z těch nejlepších zdrojů. 

Tento rok jsem byla zase o něco odvážnější, moudřejší a dospělejší než ten minulý. A v hloubi duše si přeju, aby patnáctka rozsekala čtrnáctku na hadry.

Toť moje jediné předsevzetí.

Čtení na zbytek mezisvátečních dní. SOFFA 06.

Ježíška už jsme si všichni nadělili, teď je konečně čas nadělit si ještě pár klidních dní než začne kolotoč po Novém roce. 
Až si budete chtít odpočinout od seriózní beletrie, která na vás čekala pod stromečkem, je tady pro vás SOFFA, náš nejkrásnější časopis o designu, životním stylu, jídle, zajímavých lidech a cestování. 

Šesté vydání SOFFA je vánoční a pohádkové, ale zároveň stylové a originální přesně tak, jak se to od SOFFA týmu dá očekávat. A že už je po Vánocích ještě neznamená, že na pohádky je pozdě. 

Mezi moje tipy ze šestého čísla řadím fashion story; tentokrát velmi netradičně s burleskními kostýmy, nafocená fantastickou fotografkou Alžbětou Jungrovou. Určitě si nenechte ujít článek O slunovratu, který vznikl ve spolupráci s Květinovým lahůdkářstvím (o jejich příběhu jsme mimochodem psali i na blogu HNST.LY). Líbí se mi, jak je trochu creepy, připomíná mi Kytici. A nakonec vás pozvu ještě na svoje dva články, první je článek o kreativních lidech, který jsem tentokrát měla tu čest fotit já, a ještě větší čest byla setkat se se sympatickou ilustrátorkou Dadou Tragorovou. Druhý můj článek je recept na bylinkovou pražmu. Nechte si chutnat :)

Soffa06_english51.jpg