How frappante lives? #5 Where is home?

Last week I was in London because together with my boyfriend Petr we decided that I will make this little trip and I will find there some room to share. BUT! It wasn't so easy as we thought. Last day I almost already had a signet agreement, but finally we find out that to choose an apartment alone is very stupid idea :)). Petr didn't saw any picture of the house or neighbourhood and minimum stay term was 8 months. So what we would do if we did not like there, and after a month or two, we found that this is a bad area where the strange street people are? Well, in the case of early termination of the contract would have lost the whole deposit. And it could be 600 pounds, somewhere it is much more.

So I came back to the Czech Republic and we booked via AirBnb room for one week. So we have one week to find some room, but we can have vewings together, we will see it together, decide together and we can take our little Bernard with us. 

Last week in London I was there with my high school friend Leeda. It was nice to be there with someone I know, some things were much easier, but there was a moments when I felt...well...terrible, lost and so so lonely in such a big hurry city. And for few minutes I was thinking "No, I do not feel happy, I am scared, I am not used to live in such a bustling city, I don't like it and I don't wanna live here."  It was very strange moment and it was one of longest minutes in my life. But after all I realized one important thing - my home will everywhere where Peter and our Bernard is. And doesn't matter if I live in a village or in the city, if we have a small room in a shared house or own palace, if I live here in the Czech Republic or at the end of the world, but we three together create the home. Home is not a place, but the closest people, who surround you.

See you in London, we leave today! :) 

// 

Minulý týden jsem byla v Londýně, protože jsme se s Petrem rozhodli, že si udělám tenhle malý výlet, abych tam našla nějaký pokoj ve sdíleném domě, kde budeme bydlet. ALE! nebylo to tak jednoduché, jak jsem si myslela. Poslední den jsem už téměř měla podepsanou i nájemní smlouvu, ale nakonec jsme zjistili, že vybírat byt sama je pěkně hloupý nápad :)). Petr neviděl ani jednu fotku pokoje, domu ani okolí a minimální délka pobytu byla 8 měsíců. Takže co bychom dělali, kdyby se nám tam nelíbilo a po jednom nebo dvou měsících jsme zjistlili, že je to špatná čtvrť s podivíny kolem? No v případě předčasného zrušení smlouvy bychom přišli o celý depozit. Což v tomhle případě bylo 600 liber, někde je to i mnohem víc. 

Takže jsem se vrátila zase do Česka a přes AirBnb jsme si zarezervovali pokoj na týden, během kterého budeme muset nějaké dlouhodobé bydlení najít. Máme jen týden, ale můžeme na prohlídky chodit spolu, všechno uvidíme ze dvou pohledů, budeme rozhodovat společně a můžeme s sebou vzít i Bernarda. 

Ten minulý týden jsem byla v Londýně se svojí kamarádkou ze střední školy Lídou. Bylo to hezké být tam s někým, koho znám, některé věci byly jednodušší, ale byly tam chvíle, kdy jsem se cítila...no řekněme...strašně, ztraceně a osaměle v tam velkém a rušeném městě. Na pár minut jsem si pomyslela "Ne, necítím se šťastná, jsem vyděšená, nejsem zvyklá žít v tak uspěchaném městě, nelíbí se mi to a tady nechci žít." Byl to zvláštní moment a byly to jedny z nejdelších minut v mém životě. Ale po tom všem jsem si uvědomila jednu nesmírně důležitou věc - můj domov bude kdekoli, kde je Petr a Bernard. A nezáleží na tom, jestli budeme žít na vesnici nebo ve velkoměstě, v malém pokoji ve sdíleném domě nebo ve vlastním paláci, v Česku nebo na konci světa, ale tam kde jsme my tři dohromady, tam je náš domov. Domov není místo, ale nejbližší lidé, kteří vás obklopují.

Tak ahoj v Londýně, odjíždíme dnes! :) 

Bara Perglova

London, United Kingdom