Byla jsem tam a bylo to skvělý! #designblok

Letošního Designbloku, jsem se neúčastnila jen jako návštěvník, ale jakou autorka vlastní instalace. Jestli sledujete můj Twitter, tak to víte a omlouvám se vám za spamy, ale tu radost z toho, že se někomu líbila moje práce jsem nemohla nesdílet :)

Meet Czech Design ve spolupráci se SOFFA magazínem pozvali čtyři evropské blogery, kteří dostali za úkol vybrat si z letošního Designbloku to nejlepší a nainstalovat to pak dle vlastního vkusu do předem určeného prostoru během jednodenního workshopu, který se konal v úterý. Ve středu jsme pak o své práci a jak jinak než o blogování mluvili v Superstudiu Evropa. Asi jsem byla nervózní míň, než kdy jindy, což znamená, že buď dospívám nebo jsem měla dobrý den!

Workshop byl báječný a měla jsem tu čest konečně nejen poznat Olívku z Mode de Boulangerie, ale navíc se seznámit s blogerkou Asiou Gwis, jednou z nejmilejších, duševně nejkrásnějších a nejčistších lidí jaké jsem zatím poznala. 

Jak jsme workshopovali zachytila na svém videu talentovaná Jana Busková. Video si nenechte ujít! Je krásný a budete se po něm pořád usmívat!

Ale co mě bavilo snad ještě víc bylo pozorovat během minulého týdne reakce návštěvníků na můj koutek. Abyste rozuměli, jako minimalistka, co ráda hloubá a nesnaží se přemýšlet povrchově, jsem prostě nechtěla dát pár produktů dohromady, aby to jen vypadalo hezky, ale dát jim nějaký význam, hlubší myšlenku. Nápad, se kterým jsem nakonec přišla byl nejen efektní (soudě dle procesí návštěvníků, kteří si mojí instalaci se zájmem fotili), ale i efektivní (to když si vzali do ruky mojí zprávu, pokynuli hlavou a řekli "No jo, to je vlastně pravda")
Spousta lidí během mojí průvodcovské přednášky kývala hlavou, možná ne snad proto, že by souhlasili, ale aspoň dělali, že rozumí. Někdo hned útočil, že takhle žít nejde a že bych asi změnila názor, kdybych s takovým minimem měla někde žít. Načež mi přišel nejúsměvnější jejich výraz, když jsem jim řekla "To máte pravdu," dala si odmlku "během toho ročního cestování po Evropě jen s kufrem to někdy nebylo úplně snadný a musela jsem se naučit leccos obětovat."

Chtěla jsem svojí instalací upozornit na problém konzumního světa. Jak se dnešní lidé obklopují spoustou kravin, které hromadí, stěhují, přesouvají, nedejbože dostávají jako dárek a jejich příbytky se tak plní, místa v nich ubývá a tak se stěhují do větších, kde hromadí dál. Pak to vyhazují, spousta z toho je z materiálů, které se nedají ani pořádně zrecyklovat a ono se to hromadí jinde; na skládkách, v lesích nebo prostě na ulici. Jenže to se už nevidí a co se nevidí, to jakoby neexistovalo. Takže to co je na zdech lepené washi páskou znázorňuje věci, co si lidé pořizují, aniž by je skutečně potřebovali (což je ovšem jen zlomek věcí, jsou totiž i takové, co nešly nakreslit). 
Proč? Protože mě tenhle přístup k životu prostě rozčiluje. Rozčiluje mě, když mi v obchodě vnucují igelitové pytlíky. Rozčilují mě obchody s kýčovitými suvenýry na Staromáku. Rozčilují mě laminátové kuchyně. Rozčiluje mě plastový nábytek a všechny ty levné šmejdy co si lidé kupují. 

Nemohla jsem instalaci nechat prázdnou a věci co jsem si vybrala nejsou náhodné. Všechny jsou totiž z takových materiálů, které jsou z obnovitelných zdrojů a i po skončení svojí životnosti se dají zlikvidovat tak, aby nezanechaly velký dopad na životní prostředí. Navíc minimalistická židle 002 pro TON od Jaroslava Juřici je geniální, do detailu promyšlená nadčasová klasika, která nebude stárnout. A pléd je sice z IKEA, ale je ze 100% bavlny. 

Když už nic, tak jsem spoustu lidí inspirovala k použití washi pásek přesně tímhle způsobem. Třeba si tu skříň fakt radši nalepí než aby si jí koupili :)
Věřte mi, že žít se dá hezky, pohodlně i zodpovědně zároveň. Jen se musíme naučit žít s tím, že nemusíme mít všechno

A co vy? Navštívili jste Designblok? Co rozehřálo mozkové závity vám?

Bara Perglova

London, United Kingdom