Minimalismus v praxi: Věnujte mi radši svůj čas

Od jisté doby nemám ráda dárky. Příjmání ani dávání. Není to o sobectví, ale o opravdovosti. Dárky dávané k příležitosti jsou neupřímné. Narozeniny, Vánoce, svatby, výročí, občas i dárky z cest. Čeká se to. Dávají se, protože se to tak dělá.

Jenže ztráta kouzla není to jediné, co mě dárcích štve. Dávat nebo dostávat dárek za každou cenu vede k tomu, že se vám doma hromadí hrnečky s kočkami, trička, do kterých se nevejdete ani když vám bylo 12, nevkusné sošky, cédéčka s country muzikou, ke které máte asi tak blízko jako Miloš k vybranému slovníku nebo filmy tak hodnotné, že se svojí kvalitou perou o místo v žebříčku na ČSFD s dalšími snímky označenými tmavě šedou barvou.

Co s tím?

Poukazy jsou fajn. Že to je moc neosobní? Ale jděte! Není to o nic víc neosobní, než den předem shánět dárek v nákupním centru, protože „Ježišmarja, přece nepřijedeme s prázdnou!“

Kurzy. Ještě lepší! Co je krásnější dárek než naučit se něco nového? Nebo zdokonalit se v něčem, v čem se zdokonalit chceme? Každého něco baví. Nebo každý by si přinejmenším něco rád vyzkoušel. Já asi tak tisíc věcí.

Nejlepší dárek? Strávit čas s obdarovaným. No vážně. Dejte pokoj s večírkem. Vezměte mě na večeři, na bowling, do čajovny nebo mi kupte kafe a pojďme si sednout na zídku a pozorovat světélkující město. To je něco, co je trvalé. To je něco, co vydrží. A něco, co nezabírá žádné místo a vezmete si to s sebou kamkoli na světě.

Vzpomínky.
Zážitky.
Smích.
Historky.

Bara Perglova

London, United Kingdom