How frappante lives? #12 First week of a new life.

How frappante lives? #12 First week of a new life. • baraperglova.com #acrosstheeurope

We are first week on our way and I still didn’t get it. “Yeey, we are on a way…OH MY GOD, WE ARE ON A WAY ALREADY!”. I think it will get a time to make an order in life on our way, because let’s be honest, we get wild during our first week and we just cannot work this way! My goal for next week is to visit and write about more shops (this shouldn’t be that hard, because my currently amount is 0).

We spent last week in Gmunden - pretty small city in Austria - which is surrounded by mountains and lake so there was a lot of beautiful objects to photograph, but most of my pictures I took on our last all day trip to the mountains.

Our Sunday trip to Feuerkogel was a bit impulsive, but we both agreed that this trip set the bar for another next trips very high.
We knew that we are going to some mountain where cableway is going up every few minutes. So we decided to go on the top by cableway and then go back by feet on tourist path. Which was perfect idea, because height difference was about 1000 meters and the idea to go vice versa would kill me in first 100 meters :)

How we appeared on the top is a bit mystery for me. I don’t feel very good in heights and I am scared of skiing. Naturally we didn't have ski and actually we were very funny “civil people” in jeans among all these rustling skiers with helmets and ski glasses and heavy boots.

I think that only on the top we realized we are on mountains. Where is a snow. And we need to go down by feet, because we had just one way ticket. Without ski. Without snowshoes. With winter boots perfect to the city. And moreover on downhill course, because tourist path was actually normal blue ski line. But thanks to devil, consistence of snow was pretty good, and it was possible to get ourself down there to the city again. It took only more than 4 hours :).

But back on the top for a while. The view was really breathtaking. Because I do not ski, I have never been in mountains like that and this almost stunned me. Not just because I didn't have nor sunglasses and white snow almost get me blind, but the view on bold majestic mountains was unbelievable and it definitely worth for money for expensive cableway. 
Amount of people on downhill course I could count on one hand, we were surrounded by nature, silence and the sun on the top was shining so much that I needed wear just short sleeve shirt.

//

Původně jsem myslela, že zážitků a dojmů z prvního týdne nebudu mít hodně. Přeci jen jsem vnímala začátek jako trochu rozpačitý a pořád jsem si zvykala na tu skutečnost "No jo, my už cestujeme...JEŽIŠMARJA DYŤ MY UŽ FAKT CESTUJEME!" a asi ještě nějakou chvíi potrvá, než náš život dostane na cestách nějaký řád protože řekněme si upřímně, za první týden jsme trochu zdivočeli a takhle by to pracování nešlo! Mým úkolem na další týden je navštívit víc obchodů, o kterých bych napsala (což nebude těžké, vezmu-li v úvahu, že můj momentální stav je 0). Ale kromě obchodů o nějaké objekty k focení rozhodně nebyla nouze, protože městečko, ve kterém jsme minulý týden strávili - Gmunden - je na břehu ("Zlato, jak bys popsal jezero Traunsee?" "Mokré?" "Já myslela možná spíš něco víc třeba citově zabarveného." "Velmi mokré?") rozlehlého jezera Traunsee a je obklopené přenádhernými horami. Na některé z nich jsme si udělali výlet i během týdne a fotila jsem jako divá, ale výsledek zveřejňovat nebudu, protože na něj nejsem zrovna moc pyšná.

Ale v sobotu jsme si udělali celý den oddychový (ne, že bychom ho nějak extra potřebovali, ale aspoň něco jsme dodrželi podle původního řádu :)) a bylo to takřka nezapomenutelné a shodli jsme se, že Gmunden nakonec nasadil laťku poměrně dost vysoko.

Neměli jsme připravený nějaký konkrétní plán, kam vyrazíme, takže výlet na Feuerkogel byl, řekněme, impulzivní. Ale věděli jsme, že asi jedeme na nějakou horu, kde jezdí lanovka, takže vzhledem k naší lenosti...ehm...netrénovanosti jsme zvolili možnost nechat se vyvézt lanovkou na vrchol a pak to sejít dolů po turistické stezce. Při cestě dolů jsme za tuhle volbu byli rádi, protože představa to šplhat druhým směrem by mě asi odrovnala v prvních stech metrech. Jo mimochodem, převýšení bylo kolem kilometru :)).

Ale jak jsme se nahoře vlastně ocitli mi doteď trochu uniká. Z lanovek mám strach a z lyžování jakbysmet. Tedy lyže jsme s sebou samozřejmě neměli a nakonec jsme byli docela vtipní "civilové" v džínách mezi všemi těmi šustivými lyžaři s helmami a brýlemi a těžkými botami na nohách. 

A myslím, že nám teprve až nahoře došlo, že jsme vlastně teda na těch horách. Kde je všude sníh. A my se musíme dostat dolů po svých, protože jízdenka byla jen jednosměrná. Bez lyží. A bez sněžnic. Se zimními botami do města. Navíc po sjezdovce, protože z turistické stezky se vyklubala normální modrá. Ale kvalita a konzistence sněhu nám hrála do karet, takže se to "kluzokrokem" dalo sejít až tam kde končil sníh a pokračovala poměrně čvachtavá stezka. 

Ale ještě chvíli zpátky nahoru. Výhled byl doslova dechberoucí. Protože nelyžuju, nikdy jsem na takových horách nebyla a tohle mě skoro omráčilo. Nejen kvůli tomu, že jsem neměla ani sluneční brýle a slunce odrážející se od běloskvoucího se sněhu mi málem vypálilo rohovku, ale pohled na ty přkrásné majestátní hory byl prostě neuvěřitelný a peněz za lanovku jsme nakonec ani tolik nelitovali. 

Počet lidí na sjezdovce by se dal s přehledem spočítat na jedné ruce, všude nás provázelo ticho a na vrcholu slunce hřálo tak, že jsem si vystačila jen s tričkem s krátkým rukávem.

Na třetí fotografii je vidět opačná strana jezera Traunsee a na čtvrté Bernard, jak se povinně výhledem kochá :)

What we know after first week is that we need to be a bit more strict to ourself, that probably we don't want to live with small children anymore, because after few minutes of palpitate on xylophone we got enough and our Bernard is from our living in London very spoiled, which is not related to traveling but it is exactly how frappante lives right now :)

Let's go to our next station in Ljubljana!

//

První fotka z druhého setu není přímo z Gmundenu, ale zhruba zprostřed jezera Traunsee na cestě zpět. 

Další tři už jsou Gmunden, focený z Esplanade, což je promenáda podél jezera, druhá a třetí fotka je Schloss Ort, na kterém jsme byli snad hned druhý den a výhled je odtud taky výtečný, ale holt když si někdo nevezme do fotoaparátu kartu, tak to se špatně fotí, že jo?

Co po prvním týdnu víme je, že na sebe budeme muset být trochu přísnější, že už asi nechceme bydlet někde, kde jsou děti, protože po pár minutách bušení do xylofonu už jich máme tak nějak nad hlavu a že náš Bernard je z Londýna že všecho toho rozmazlování víc rozbitý než jsme si mysleli. Což sice s cestováním nesouvisí, ale takhle frappante teď prostě žije :)

Tak ahoj v další zastávce - v Ljubljani!

Photos by me

Bara Perglova

London, United Kingdom