Last fb post.

IMG_2492.jpg

Few days ago Facebook announced 10 years anniversary. I am on Facebook since 2008 and now it's time to start real life and delete my account there. Anytime I said about this to my friends, they started asking "Oh God, why? If you don't want to watch it, just do not go there!" And I think it could be good to write down all my reasons why I want to do it. 

1. Waste of time. Facebook is my main source of procrastination. I am checking my timeline 10 times a day. Not because I am waiting for some information, but just like that, because I have too much free time. But I began to feel soooo ashamed for this! Because there is so many things I wanted to make time for, but instead I am wasting my time with this white-blue bullshit.

2. I don't want to be greedy consumer. I devour someone else's totally useless informations just like a big information glutton instead of enhancing my creativity and trying to create my own value. What we read defines who we are and it is also applies for junk informations. And I don't want to be like this :)

3. I want to stay in touch just with people they worth for it. So I don't need Facebook timeline or chat and I am fine to write to them few e-mails or talk with them via Skype. I don't have too many people like that so why should I use whole social network which bothers me? I want to share informations with people I like in positive way. Facebook is not for me positive at all.

4. I love simplicity. Actually for last few months I had Facebook profile just because my frappante site and because following my favorite brands, designers or bloggers. But besides this I had also Twitter, Tumblr, Instagram, Pinterest and Bloglovin reader. But why all this? I am becoming material minimalist who currently live just with one suitcase, so shouldn't I do something also with my social network profiles to keep my integrity? So I deleted my Tumblr account, Instagram account, now FB account and kept just Twitter for following favorite brands, Bloglovin for favorite blogs and Pinterest, because I like it and still it is for me an amazing source for styling and photography inspiration on one place.

5. "There is no such thing as a free lunch." It bothers me that on frappante fb page see my post just 8% of all my fans and I have to pay to let it be seen for the rest. If people like what I do they will find me even without Facebook. For example on Twitter or Bloglovin.
Moreover, not sharing my blogpost on Facebook doesn't have impact on my statistics. I tried do not share there nothing for one week and the result is that my statistics are still very good, sometimes even better than average.

I'm done with Facebook. Bye bye Timeline, it's time to say goodbye to pictures of my former classmates'  smiley babies, annoying request for adding movies I saw, invitations for event I have never ever been, friend requests from people which you feel bad to refuse but then you want to tear your eyebrow from their status, frighteningly wise quotations by hundred years dead people who would be touched by all the likes and shares of their thoughts, "funny" comments for "funny" videos, unnecessarily detailed status from which I knew what who where has someone for lunch etc., etc., etc., 

//

Před pár dny facebook ohlásil desetileté výročí. A já sama jsem na facebooku od roku 2008 a tak jsem si říkala, že po těch letech je čas začít opravdu žít a svůj profil nadobro zrušit. Pokaždé, když se o tom zmíním před svými přáteli tak se ptají "Proč? Když to nechceš sledovat, postě tam nechoď." A já jsem si řekla, že by bylo fajn si to i sama pro sebe pěkně srovnat a důvody sepsat do pár bodů.

1. Je to ztráta času. Facebook se pro mě stal hlavním zdrojem prokrastinace. Čekovala jsem hlavní stránku i desetkrát denně, ne snad, že bych čekala na něco konkrétního, ale prostě jen tak, z nudy. Až jsem se začala stydět sama před sebou a bylo mi trapně. Je přeci tolik úžasných věcí, na které jsem si chtěla udělat čas a já tu ztrácím drahocenné chvíle touhle modrobílou blbostí.

2. Nechci být nenažraný konzument. Hltám cizí a naprosto neužitečné informace jako jeden velký informační nenasyta, místo prohlubování tvůrčí činnosti a snahy o vytváření nějaké vlastní hodnoty. Čím se plníme, tím jsme, včetně informací. A takovou Báru já nechci znát.

3. Chci být v kontaktu jen s lidmi, kteří mi za to stojí. A s takovými si místo chatování na facebooku radši vyměním pár milých mailů nebo pokecám přes Skype. Udělám si na ně delší čas, zpracuju všechno co jim chci povědět. Takových lidí nemám hodně, tak proč kvůli nim mít profil na sociální síti, která mi leze na nervy? Chci výměnu informací s přáteli mít podbarvenou pozitivním pocitem. A ten mi facebook nedává.

4. Mám ráda jednoduchost. Dlouhou dobu jsem udržovala profil na facebooku jen kvůli svojí stránce frappante a kvůli sledování svých oblíbených značek, firem nebo jiných blogů. Ale kromě facebooku jsem měla ještě Twitter, Tumblr, Instagram, Pinterest a čtečku blogů Bloglovin. Ale proč to všechno? Když už se ze mě stává materiální minimalistka, která momentálně žije jen s jedním kufrem, neměla bych v rámci integrity udělat i něco se světem svých sociálních sítí? Takže jsem zrušila Tumblr a Instagram a teď dojde i na FB a na sledování mých oblíbených blogů mám skvělý Bloglovin, na oblíbené značky Twitter a Pinterest si taky nechám, protože mě baví, když mám na jedné stránce spoustu krásných obrázků a je pro mě stále skvělým zdrojem stylingové i fotografické inspirace. 

5. Zadarmo ani kuře nehrabe. Nebaví mě, že na facebookové stránce frappante vidí můj příspěvek jen asi 8% mých fanoušků a za zbytek si musím zaplatit. Když se lidem líbí co dělám, mají mít možnost to vidět všichni. A když budou fakt chtít, tak si mě najdou i bez facebooku. Třeba na Twitteru nebo přes Bloglovin.
Kromě toho, nesdílení mých nových blogpostů na facebooku nemá vůbec dopad na moje statistiky. Zkusila jsem asi týden nesdílet žádný ze svých nových blogpostů na frappante stránce a výsledek? Návštěvnost se nezměnila, někdy je dokonce i vyšší než průměr, takže facebookový profil na to nemá vliv.

Končím s facebookem. Pá pá tajmlajne, je čas dát sbohem fotkám smějících se mimin mých bývalých spolužáků, otravným požadavkům na přidání filmů, které jsem viděla, pozvánkám na akce, na které jsem stejně vlastně nikdy nešla, požadavům na přidání do přátel od lidí, které je vám blbý odmítnout, ale nakonec si stejně z jejich statusů máte chuť vyrvat obočí, děsivě moudrým citátům stovky let mrtvých lidí, které by jistě dojalo kolik lajků za ně v dnešní době dostanou, rádobyvtipným komentářům k rádobyvtipným videím, zbytečně podrobným statusům, ze kterých jsem se dovídala co kdo kde měl k obědu a tak dál a tak dál. 

Bara Perglova

London, United Kingdom