One second.

What happened last week shaker with our plans. Not forever, not for a long time, but last night we came back to the Czech Republic for a while.

How one second could derail your life.

It was a completely normal walk around the small village on the coast of the island of Krk. We admired the view of the sea and then decide which way to go to the restaurant for lunch. It is strange how after accident one remembers the moment when deciding which path to choose. I always have the feeling that I had some internal notion that the path he chose was incorrect. But it is not. There is no notion at all.

The dog - Alsatian - we met was an unwelcome companion. Bernard did not like him from the very first moment and by barking we knew that he has a fear of him. But this dog in size of a small bear had no leash and was free to move. He grabbed Bernard and shook him a few times. It took a second. Second, during which he grabbed him so badly that he broke his leg. 

That It's broken twice and has his hip dropped out we found out at the hospital in Postojna in Slovenia, where we had to drive over two hours because it was the nearest hospital, where they could our little roaring shaggy beast repair. 

He had his surgery on Saturday and on Monday we could take him home. He should be okay in about month and he will always going to beep at airports. 

What I mean by this is that your life could change one second. But every time it will unexpected, you will be never prepared for this, whether you believe you never had any notion beforehand. Do not blame it. Maybe it will be enough if you will cry for a bit like me how you feel incapable when trying to take care of small sick creature and he squeak almost after every touch.

It's just that there is no place for what ifs. Even one second elapses and just another second is gone. And you have to take care of what it is now. In our case of doggie with screwed bones, who should be fine in a month and a half and I am sure that he will hop again on our friends wedding next month :)

For now there is no reason to travel with our little patient. He will rest for a while in Prague and then we can continue in our journey again. And I'm looking forward to Venice! :)

//

To, co se stalo minulý týden zamávalo našimi plány. Ne na furt, ne na dlouho, ale včera v noci jsme se vrátili do Česka. 

Jak vás může vykolejit jedna vteřina.

Byla to úplně normální procházka po malé vesničce na pobřeží ostrova Krk. Kochali jsme se výhledem na moře a pak se rozhodovali, kterou cestou se vydat k restauraci na oběd. Je zvláštní, jak si po nehodách člověk vzpomene na ten okamžik, kdy se rozhodoval kterou cestu zvolit. Vždycky má pak pocit, že měl nějaké vnitřní tušení, že cesta, kterou si vybral nebyla správná. Ale tak to není. Žádné tušení se nekoná. 

Vlčák, kterého jsme potkali cestou byl nevítaným společníkem. Bernard ho hned od prvního momentu neměl rád a podle štěkotu jsme poznali, že se ho bojí. Ale vlčák velikosti malého lesního medvěda měl bez vodítka volné pole působnosti. Bernarda chňapl a parkrát s ním zatřásl. Trvalo to vteřinu. Vteřinu, během níž ho popadnul tak nešťastně, že mu zlomil nohu. 

Že je zlomená nadvakrát a že má vypadlou i kyčel jsme zjistili až v nemocnici v Postojné na Slovinsku, kam jsme museli jet přes dvě hodiny, protože to byla nejbližší nemocnice, kde mohli naše malé řvoucí chundelaté zvíře opravit. 

V sobotu ho operovali a v pondělí už jsme si ho mohli odvézt domů. Dávat dohromady se bude asi měsíc a už na vždycky bude pípat na letištích.

To co tím chci říct, je to, že váš život může změnit jedna vteřina. Ale nikdy to nebudete čekat, nikdy na to nebudete připravení, ať už si myslíte cokoli, nikdy jste neměli tušení předem. Nevyčítejte si to. Stačí když si jako v mém případě povzlykáte jak si připadáte neschopní, když se snažíte postarat o malého marůdka a on co chvíli po skoro každém dotyku kvíká.

Já jen, že tady není místo pro žádné co by kdyby. I jedna vteřina uplyne a hned za další vteřinu je minulostí. A vy se musíte postarat o to co je teď. V našem případě o hafana se sešroubovanou kostí, který za měsíc a půl bude zase fit a na Vašíkovo svatbě si určitě už zahopsá :))

Teďˇnemá smysl s pacientem cestovat. Chvilku si odpočine v Praze a pak se zase můžeme vydat na cesty. A já už se moc těším do Benátek! :)

Bara Perglova

London, United Kingdom