Wedding? We know how it will look like.

Saturday was marked by two big I DO. Our wonderful friends officially join their lives in marriage and for us it was an honor to their ceremony and reception to attend. Our friends are the most beautiful couple we know and they looked so beautiful in their big day. Their marriage actually caused few questions between me and Petr. No weddings as such, we're both still happy as we are and in the wedding we still have not found meaning. But if it had finally happened, how it will look like? How we would like to have it? I'm glad we agree on how it should or should not be and we would avoid some cliches. We would not want a wedding according to what is expected from us, but exactly in the way we want it. Because I disagree with the idea that you do wedding for a family, but because of you, because you love each other no because you love someone else. At the end, you can marry without some friends but never can miss one of you two. And also we disagree with the opinion that your wedding should cost a packet which climbs into the six-figure digits and it will make you cry more than moving moment you give yourself to another.

So when (if) we'll get married, I will not be wearing a dress in which I look like a cream cake, Peter does not have to take a bow tie or a tie or suit at all, actually I think I'm pretty okay with leather sneakers or some nice Loake. We don't want to be married on some well known location such as a town hall or castle, where the wedding takes place on the weekend every two hours. We will not shoot wedding group photos, we will not smash glasses for happiness, nor we will eat a soup for lunch from one plate bandaged with one big bib. Instead of cake I'll bake plenty of cupcakes, instead of DJ we will probably play a gramophone. For wedding bouquet I'll cull meadow flowers and invite friends who least likely will grasp hips of other persons and while making a snake will dance through the hall during one special czech song Jede jede mašinka (Go Go Train - in Czech everyone do this while this song is playing and is a bit drunk. I am never drunk enough to do this.)
In the spirit of our own way of life would be ours simple and a bit of indie :)

//

Sobota byla ve znamení dvou velkých ANO. Naši úžasní přátelé oficálně spojili svoje životy v manželství a pro nás bylo ctí se jejich obřadu i hostiny zúčastnit. Vašek se Zuzkou jsou ten nejhezčí pár co známe a v jejich den jim to moc slušelo. Jejich svatba nakonec vyvovala i u mě a Petra pár otázek. Ne svatby jako takové, oba dva jsme zatím spokojení tak jak jsme a ve svatbě jsme ještě nenašli význam. Ale kdyby k ní nakonec došlo, jak by vlastně vypadala? Jakou bychom jí chtěli? Jsem ráda, že jsme se celkem jednohlasně shodli v tom, jak by měla, případně neměla vypadat a že se rozhodně vyhneme některým klišé. Nechtěli bychom svatbu podle toho, jaká se od nás očekává, ale podle toho jakou ji my sami chceme. Já totiž nesouhlasím s názorem, že svatbu děláte vlastně kvůli rodině. Berete se kvůli sobě, protože se máte rádi, ne protože máte rádi někoho jiného. Nakonec svatba se může vždycky konat bez známých, ale nikdy nesmí chybět ani jeden z nás dvou. Taky nejsme úplně ztotožnění s názorem, že musí stát majlant, co se vyšplhá do šestimístních cifer a nakonec vás rozbrečí víc než dojemný okmažik, kdy se oddáte jeden druhému.

Takže až (jestli) se budeme brát, nebudu mít na sobě šaty, ve kterých bych vypadala jako šlehačkový dort, Petr si vůbec nemusí brát motýlka nebo kravatu a koneckonců ani sako a myslím, že jsem celkem v pohodě s koženými teniskami nebo nějakými pěknými Loaky. Nebudeme se brát na profláklém místě jako třeba radnice nebo zámek, kde se svatba koná o víkendu každé dvě hodiny. Nebudeme fotit skupinková fota se svatebčany ani takové ty strojené fotografie kde se já jako nevěsta dívám z okna do zahrady, nebudme rozbíjet skleničky pro štěstí, ani nebudeme jíst slavnostní oběd z jednoho talíře ovázaní jedním velkým brindákem. Místo tříposchoďového dortu bych upekla hromadu cupcakes, místo DJe nám bude nejspíš hrát gramofon. Svatební kytici si natrhám z lučních kytek a pozveme přátele, u kterých je nejmenší pravděpodobnost, že se budou ovínění chytat za boky, aby utvořili hada a za zvuků písně Jede jede mašinka se vinuli celým sálem.
V duchu našeho vlastního způsobu života by byla ta naše jednoduchá, dostupná a tak trochu indie :)

Bara Perglova

London, United Kingdom