Living with touch of Sicily.

 

Míši dílnu jsme navštívili v rámci hledání poctivých tvůrců pro obchod HNST.LY. Opouštěli jsme jí po několika hodinách, opět okouzleni, tentokrát Míšinou jemností s jakou přetváří mramorové oblázky ze Sicílie na krásné dekorace i užitečné doplňky pro domácnost. 

Kroky ji zavedly na různá místa po celé Evropě až na slunnou Sicílii, odkud si zpátky do Česka přivezla nejen spoustu zkušeností, ale i zásobu plážových oblázků všech velikostí.

Pro nás středoevropany se kultura jihu zdá občas až neuvěřitelná. Věci tam málokdy mají řád, řidič autobusu vám nezastaví, když vás nezná, řemeslníkům trvá celé měsíce než dokončí sjednanou práci,...život tam prostě plyne úplně jiným tempem, bez starostí a shonu. Snad proto tam jsou lidé šťastnější a dožívají se vyššího věku. Sicílie pro nás znamená hodně slunce, vynikající kuchyni a exotické ovoce rostoucí přímo na zahradě. Člověk si ale asi musí na tamní "neřád" zvyknout. Jak se na Sicílii vlastně Míša dostala a co ji nakonec přimělo k návratu?

"Na Sicílii jsme se dostali přes přítele, který je umělecký kovář a dělal práci na severu Itálie. Jeho šéf mu nabídl práci dole na jihu a tak jsme tam odjeli, původně jen na pár měsíců. Ale z pár měsíců se staly 4 roky, dokonce jsme tam koupili domek, který máme teď jako takové rodinné sídlo."

"Vrátili jsme se vlastně spíš z praktických důvodů. Pomalu přemýšlíme o tom, že bychom snad i založili nějakou tu rodinu a v Itálii nejsou moc dobré podmínky. Zdravotnictví tam není na dobré úrovni, ani školství,..." Míša přiznává, že člověk pochopí jak dobré to v Česku je až když trochu procestuje svět. Pak zjistí, že to tady vlastně není tak špatné jak si všichni stěžují, jen si to musí trochu srovnat s podmínkami v jiných zemích. 

Zajímala jsem se odkud se v Míše vlastně vzaly tvůrčí sklony.

"Neřekla bych, že je naše rodina umělecky založená, ale děda byl vlastně truhlář a máma pracovala se sklem, vyráběla figurky. Já jsem nedřív šla studovat na gympl, kde jsme vydržela asi jeden rok než mi došlo, že to byla chyba a tudy cesta opravdu nepovede. Takže jsem se dostala na uměleckou školu a studovala rytí kamene."

Míša má moje sympatie za to, že se věnuje stále svému oboru. Dokonce když se sejde jednou za čas s dalšími absolventy, tak je asi jediná, kdo u rytí kamene zůstal. Ale jak k tomu vlastně došlo, že začala vyrábět dekorace právě z plážových oblázků?

"Vždycky jsem měla pro oblázky vášeň. Ležela jsem na pláži a cítila jako by mě obklopovaly malé kulaté tváře, spousta malých přátel. A už od té chvíle, kdy jsem si domů přinesla svůj první oblázek mě to pohltilo a hned jsem začala přemýšlet, jak tuhle vášeň obrátit v něco vážnějšího. Tvořila jsem tak malé dekorace pro svůj domov a pro svoje přátele. Ale protože jsem v té době měla ještě jinou práci, neměla jsem na to tolik času kolik bych si přála. Až teprve v zimě, kdy zmizeli všichni turisté nastal ten pravý čas se do toho opřít. Zařídila jsem si malou dílnu a pracovala od rána až do večera, dokud jsem pomalu necítila prsty a ruce a nebyla se svojí prací spokojená". Míša byla ve svých začátcích unavená, ale šťastná.

Opouštěla Sicílii na začátku května autem narvaným místními pomeranči a citróny. Oblázky ze Sicilských pláží si tak musela nechat poslat přepravní službou, aby mohla v rytí pokračovat i v Česku, kde si pro práci uzpůsobila krásný prostor s velkými okny kam světlo dopadá celý den. Původně to byla dílna jejího dědy, což mi objasnilo přítomnost fantastického starého ponku.

Ptám se, jestli jsou tedy všechny oblázky sicilské?

"Ano, všechny jsem posbírala na tamních plážích. Ten světlý je mramor. Kameny většinou seberu a už předem vím na co se hodí, co z něj bude. Až se na podzim krátce vrátíme na Sicílii, tak si udělám další zásobu," doplňuje Míša

Potuluju se prostorem a zjišťuju, že jakékoli místo, kam namířím objektiv je fotogenické. Každá věc, která tu leží jako by promlouvala vlastním příběhem. Moc jsme chtěli vidět jak se s kameny vlastně pracuje a tak Míša nabídla malou ukázku rytí oblázku. Vybrala si vhodný nástavec, upevnila ho do mašinky, nasadila si brýle a pak jsme jen fascinovaně sledovali jak se z oblázku pomalu noří rysy obličeje. Když s rytím Míša skončila, objasnila nám, že tohle je spíš takový základ a na drobnější detaily používá ještě další nástavce, aby z oblázku vzniklo něco podobného jako tři již hotoví buddhové, kteří odpočívali vedle. 

"Mašinka, kterou používám teď je provizorní a zanedlouho budu mít alespoň sklářskou. Na kameny se něco takového už nevyrábí. I tak se většinou musím shánět po tom, co se najde na starých půdách a pak mašinku repasovat. Podobné je to s diamantovými nástavci. V Česku se něco takového shání velmi obtížně."

V lavoru, který leží pod mašinkou je několik vyšších kamenů rozřezaných na dvě poloviny. 
"To jsou krabičky na šperky. Lidé se mi už sami začínají občas ozývat s různými přáními. Jeden Američan chtěl vyrobit takovouhle kamennou krabičku na snubní prsten. Musela být zcela voděvzdorná, protože chtěl požádat svoji přítelkyni o ruku u vodopádu. Tak jsem mu ji vyrobila se závitem. Teď už to ale běžně nedělám, bylo to hodně pracné. Místo toho používám magnety, které zabuduju po okrajích." 

V dílně jsme viděli spoustu hotových výrobků i rozpracovaných polotovarů. Míša poukazuje na různé ze svých produktů i na to, jak dlouho jí trvá je zpracovat. Jedna z věcí, která nás zaujala nejvíc byla mýdlenka s pumpičkou.

"Trvá mi asi tak 3 hodiny, než ji vydlabu. Musím jí dlabat zespodu, takže pak trvá asi tak další hodinu, než spodek zase zakryju a pak další hodinu než vybrousím závit. Potom ještě přichází na řadu finální úpravy."

"Úplně nejradši bych seděla celý den v dílně a brousila. Ale asi tak polovinu času mi zabere ta práce kolem, což je focení, úprava fotek, balení,...Někdy bych potřebovala někoho, kdo by tohle všechno dělal za mě." 

Míša zpracovává tvrdý kámen s něžností sobě vlastní. Ze studeného a drsného materiálu se pod jejíma rukama stává okouzlující dekorace, která jde ruku v ruce s respektem k přírodě. 

Produkty jsou k zakoupení na HNST.LY

Bara Perglova

London, United Kingdom