No bag, thank you.

No bag, thank you • baraperglova.com

In the Czech Republic I'm always surprised by several things. Maybe it's because I lived there until the age of 24, then spread my wings in other countries and get on some things completely different look. Sometimes they derail me, sometimes I derail someone else. Like yesterday the vegetable vendor in the famous Hall 22 in Holešovice market in Prague (biggest fruit and vegetable market in Czech).

Since we lived in London, I minimized the need for plastic bags when I was absolutely terrified by the amount which there everyone else took even for the smallest crap. I'm becoming increasingly excited environmentalist, starting mainly with myself so I go shopping with strong jute bag or cloth bag. I never take plastic bag for fruits or vegetable (if it is not a kilo of cherries, blueberries, strawberries or other tiny things), because I put it immediately after purchase in my big strong bag and at home I place them immediately to the refrigerator. Without wasting. My opinion is that we should be charged even for these small plastic bags. Maybe then we'll find less of them entangled in trees and shrubs.
In Hall 22 vendors are always extremely surprised that I refuse bag, but usually it will pass without a word or a polite "As you wish." But yesterday I was at one of the stallholders bought an eggplant, which the vendor inserted into the bag and I noticed when I paid.

"I do not need a bag, thank you."
"But I already put into it."
And then I took the bag and took out the eggplant from it.
"Then I'll turn the bag back to you."
The guy has a puzzled look. So I continued.
"You know, everyone should protect the environment."
A man replied, "Well, it's a bit little late, isn't it?"

It struck me. That's what I just replied that it is never too late, grabbed eggplant and went on my way.

Later we stopped in a normal shop and I watched strips with purchases of other people. I mean after the cashier aggressively ripped the roll of plastic bags to take one and inserting our four pieces of cheese. We immediately stopped her almost unanimously with "Thanks a lot, but I can do without it". And she looked through her glasses with ugly frames and said, "Sorry, I wanted to help."
From purchases of other people sprang up pimples on my heel. In my mind I was thinking, why do you need a bag for bananas? For one cucumber? For cauliflower? For two apples?

Why people doesn't give a sh*t?

//

V Česku mě vždycky překvapí několik věcí. Asi je to tím, že jsem tu žila až do svých 24, pak roztáhla křídla do jiných zemí a dostala na některé věci úplně jiný pohled. Někdy mě vykolejí, jindy zase vykolejím já někoho jiného. Jako třeba včera prodejce zeleniny ve slavné Hale 22 Holešovické tržnice. 

Už od dob co jsme bydleli v Londýně jsem zminimalizovala potřebu igelitových pytlíků, když mě naprosto vyděsilo to množství, které si tam každý člověk bral i na sebemenší blbost. Stávám se čím dál zapálenější ekoložkou, která začíná hlavně u sebe, takže na nákupy chodím s pevnou jutovou taškou nebo plátěnkou. A na ovoce nebo zeleninu si pytlíky zásadně neberu (pokud teda nejde o kilo třešní, borůvek, jahod nebo jiných pidi věcí), protože je to přeci zbytečné, když nákup okamžitě vkládám do tašky a z tašky bych doma zeleninu zase okamžitě vkládala do lednice. Já jsem toho názoru, že i malé sáčky by se měly zpoplatňovat. Třeba bychom jich pak už tolik nenacházeli venku zapletených do stromů a keřů.
V Hale 22 jsou prodejci pokaždé nesmírně překvapení, že pytlík odmítám, ale obvykle to přejdou beze slov nebo se zdvořilým "Jak chcete." Ale včera jsem u jednoho ze stánkařů kupovala jeden lilek, který mi pán hbitě vložil do sáčku, čehož jsem si všimla až u placení. 

"Nepotřebuju, pytlík, děkuju."
"Ale já už jsem vám to do něj dal."
Načež jsem vzala pytlík a lilek z něj vyndala.
"Tak já vám ho zase vrátím."
Pán má nechápavý pohled a tak jsem pokračovala.
"To víte, každý by měl chránit životní prostředí."
A pán odpověděl "No na to už je trochu pozdě, ne?"

To mě zarazilo. Na to jsem jen opáčila, že nikdy není pozdě, vzala lilek a šla si po svých. 

Později jsme se zastavili ještě v normálním obchodě a u pokladny jsem pozorovala pásy s nákupy ostatních lidí. Tedy až poté, co nám pokladní iniciativně z role utrhla igeliťák, aby se tam jala vkládat naše čtyři hermelíny. Okamžitě jsme jí takřka jednohlasně zastavili, že teda děkujem, ale obejdem se bez něj. A ona se podívala zpod svých brýlí s nehezkými obroučky a povídá "Sorry, jsem chtěla pomoct." 
Z nákupů ostatních lidí mi vyrašily pupínky až na patě. V duchu jsem si říkala, proč si berete pytlík na banány? Na jednu okurku? Na květák? Na dvě jablka? 

Proč je to lidem tak strašně jedno? 

Bara Perglova

London, United Kingdom