"And aren't you sometimes exhausted?"

Few days ago one of our best friends wrote us an email because he read my previously post about feeling to be in comfort zone again after 5 weeks in Czech. He gave us seriously question if we aren't sometimes exhausted from trying to live on the edge all the time. I think this is maybe interesting question also for my blog about our traveling so here is my answer.

Yes.

I speak for myself, but of course, sometimes I feel very tired. But simply I just think it is a part of it. Being out of comfort zone is not easy. It's not like develop the habit for one activity. It's about constant overcoming the obstacles, because out of comfort zone you find yourself only when you do something you do not want. 

And sometimes maybe I feel more tired from telling our story again and again and again every week to another people. I mean it's amazing to meet new people, but sometimes I really wish just come in some place and be there closed in one room for whole week and do not answer any questions :) It's because we are always telling the same things about how we started, why, where we lived, for how long we plan to travel, what we do for living, etc. For new people is everything very excited, I feel bit bored by speaking about myself.

I guess that everything is just about energy and I do not feel I have more energy from rest and relaxation by doing things I know how to do. 

For example I drove by car few days ago. And I hate driving! Driving is driving me crazy. But I did it. And I felt bit exhausted before I did it, but after I felt powerful. I overcame myself. 
It's all about it.

//

Před pár dny nám jeden z našich nejlepších přátel psal e-mail, protože četl můj předchozí příspěvek o tom, že jsme začali zase ocitat v komfortní zóně po pěti týdnech v Česku. Položil nám zcela seriózní otázku, jestli nejsme občas unavení z toho žít pořád na hraně. Protože někdy je fajn, dělat věci, které člověk zná, aby si odpočinul a nabral síly. Myslím, že to je celkem zajímavá otázka i pro můj blog co se týče našeho cestování, takže tady je moje odpověď.

Strašně.

Mluvím za sebe, ale samozřejmě, občas se cítím příšerně vyčerpaná. Ale jednoduše si myslím, že je to prostě součást toho všeho. Být mimo komfortní zónu není lehký jako peříčko. Není to jako vytvořit si návyk na dělání jedné aktivity, protože je vždycky spousta věcí, které můžete překonat a dělat nově. Je to o neustálém překonávání překážek, protože za komfortní zónou se ocitnete teprve až uděláte něco, co se vám fakticky nechce.

A někdy se cítím možná ještě víc unavená z neustálého opakování našeho příběhu stále novým lidem. Myslím tím, je fantastický poznávat tolik lidí, ale někdy si prostě přeju se na týden zavřít do pokoje a na žádné zvídavé otázky neodpovídat. To proto, že vlastně pořád všechny zajímají ty samé věci a pokádají ty samé otázky o tom jak jsme začali, proč, kde jsme už byli, jak dlouho plánujeme cestovat, jak pracujeme a co děláme, a tak dál. Pro nové lidi je to vždycky ohromně vzrušující, zato já se cítím být už znuděná sama sebou :))
Na druhou stranu zavřít se by znamenalo, že nám toho dost unikne, někteří lidé jsou vážně boží.

Myslím, že všechno je prostě o energii a já se necítím že bych měla víc energie z odpočinku a dělání věcí, které už znám a vím jak na ně.

Tak třeba před pár dny jsem řídila. A já nenávidím řízení! Fakticky jsem za volantem naprosto příšerná. Ale udělala jsem to. Jela jsem od svého táty ze západních Čech až do Německa asi 150 kilometrů od Frankfurtu. Cítila jsem se vlastně docela vyčerpaná před tím, protože jsem se předem trápila představou jak moc se mi do toho nechce. Ale potom, když přišlo na věc jsem se cítila docela mocně. Překonala jsem sama sebe. A snad bych za ten volant sedla i znova :)
A o tom to je. Že to vlastně neni jednoduchý.

Bara Perglova

London, United Kingdom