Mystický kruh v Avebury

Avebury, England • baraperglova.com/blog

To ticho, které po uplnulé dny vládlo na blogu vyrovnával hluk našeho skutečného života. Poslední dva týdny jsme strávili v rušném Londýně, kde nás kroky zavedly ke starým dobrým přátelům u nichž jsme strávili pár pohodových nocí a mě osobně na nová místa s příběhem, která bych moc ráda zařadila do připravované knížky

Nabrala jsem síly na další běh, ujasnila si spoustu pochyb a sepsala všechna možná témata, o kterých bych chtěla psát na blog i seznam věcí, které budu dělat až se vrátíme do...no o tom zase někdy jindy ;)

Taky jsem se setkala s překrásnou dívčinou s ještě krásnější duší, která bude novou tváří a tvůrcem pro HNST.LY.
Všeobecně se tedy máme všichni a co těšit a tak to má být. Teď nás čeká ale ještě hodně cestování a já mám radost, že teď zase nastává slibné období pro cestovatelské příspěvky :)

Jako ten dnešní z mystického Avebury, kterým jsme projeli při včerejším přesunu z Londýna do Somersetu. Všichni určitě znáte Stonehenge, že? Tak Avebury je takový větší bratr tohoto světově známého naleziště. Málokdo ví, že Avebury je s průměrem 348 metrů největším kamenným kruhem na světě a pravděpodobně také jedním z nejstarších, jeho vznik se datuje do období 2500 - 2200 let př. n. l. Ve středověku byla velká část kruhů zakopána, přesunuta nebo rozbita, protože církev považovala pohanskou minulost Británie za něco, za co by se asi měli stydět. Takže z kamenů už je tady dnes pouze zlomek, na místě těch chybějících jsou umístěnné kamenné značky, které tam nechal vystavět ve 40. letech bohatý obchodník a archeolog Alexander Keiller, jenž zasvětil svůj život hledání ztraceného významu této stavby. 

Toliko k historii. Ačkoli si můžete v Avebury docela jistě říct "Šutry. No a co má teda bejt?", mě se Avebury líbilo moc. Snad jestli to bylo tím počasím, kdy na nebesích prosvěcovaly skrze mraky sluneční paprsky a dodávaly tak kamennému kruhu ještě mystičtější atmosféru nebo tím malým množstvím lidí, kteří se poklidně procházeli (tedy snad až na tu malou asi sedmiletou holčičku, která pocítila obrovské spříznění s přítomnými ovcemi, plazila se k nim po kolenou a na můj vkus se až příliš hlasitě snažila s nimi dorozumět jejich vlastním jazykem, tedy bečením) nebo tou volností, kdy se kolem kamenů můžete poklidně procházet (a nezírat na ně z bezpečné vzdálenosti přes plot jako u Stonehenge). 

Co mě osobně trochu vadilo jsou silnice, které kamenný kruh rozdělují na 4 části. Místo jako tohle by se podle mě docela jistě obešlo bez moderních vymožeností jako automobilová doprava a docela jistě si umím představit jak fantastické by bylo vidět kruh jen v jedné ploše. 

Bara Perglova

London, United Kingdom