Rules? The hardest part is to keep those that you have given by yourself.

IMG_5912.jpg

About month and half ago I proudly reported how we started eat paleo and feel great. In the first few weeks, we ate really honestly this way, but devil knows why why we lately eat "rarely" (read more often) forbidden items from paleo list. But if you visit Belgium, you just can't resist fresh hot waffles which good scent you smell on the streets. Damned nose!

Yesterday it was the burger and on Sunday a traditional English homemade Scones (which is such a large tea cake). Although I must admit, that really worth for it, were served with whipped butter and homemade strawberry jam. 

We also face the problem with eating paleo on the way where we are not able in 90% eat affordable and suitable meals without flour. 

Sometimes I feel that the hardest part is to follow the rules that you set for yourself. The commitments you made by yourself is much easier to break, probably because we are used to disappoint ourselves. But why is it so? We are better at dealing with? It is easier for us to forgive our mistakes and sins? Or simply do not have enough willpower? What really motivates us to live up our resolutions?

//

Před asi měsícem a půl jsem v přehledu svých předsevzetí, které jsem si dala na tento rok hrdě hlásila jak zase jíme paleo a cítíme se skvěle. V prvních několika týdnech jsme to dodržovali fakt poctivě a snažíme se pořád, ale čert ví, proč se to tak často kazí a my si "výjimečně" (čti stále častěji) dáme něco ze zapovězeného paleo seznamu. Ale copak můžete navštívit Belgii a odolat voňavým čerstvým horkým waflím, které dělají přímo na ulici a ze kterých se line vůně až pod váš nos?

Včera to byl zase burger a v neděli zase tradiční anglický domácí Scone (což je takové větší čajové sladké pečivo, takový druh malé bábovky). I když musím uznat, že opravdu stál za to, byl podávaný s našlehaným máslem a domácí jahodovou marmeládou.

Taky narážíme na problém se stravováním se výhradně paleo na cestách, kdy na přejezdu mezi místy z 90% není možnost jíst cenově dostupná jídla bez mouky.

Někdy mám pocit, že nejtěžší je dodržovat pravidla, která jste si nastavili vy sami. Závazky, které dáváte sami sobě je mnohem snazší porušit, asi nejspíš proto, že zklamávat sami sebe jsme zvyklí. Čím to ale je? Lépe se s tím vyrovnáváme? Je pro nás snazší si odpustit svoje chyby a prohřešky? Nebo nemáme prostě dostatečně silnou vůli? Co nás vlastně motivuje dostát svých předsevzetí?

Bara Perglova

London, United Kingdom