The dark side of traveling.

We have had almost five weeks behind here in the Czech Republic and on Monday we set off on the road again. This time for the first time without the expected return. Which is the same as we had planned from the very beginning after arrival from London, but then we had to come back because of Bernard's accident in Croatia, then we went back for the wedding of our friends, and finally because of Bernard again (whose leg fine now). We have already purchased a tunnel ticket to England to come back at the place where it all had started. Our way then leads across England and Scotland to Ireland and Northern Ireland. Then probably spend the winter in Denmark and Sweden, because we want proper winter, with giant snow cap and warm underpants :)

But what I want to say today is that our traveling has darkside, which was most obvious being during the past five weeks. 
We wanted to live. Long-term in one place. It has been fantastic to discover cafes in all corners of Prague, leave the dog at home and go to the cinema, go on a trip with longtime friends, enjoy an exhibitions. And even cooler would be then return home, where we would have our rules and our order. We would buy gramophone and the old vintage lamps and silver cutlery from flea market in Berlin. Maybe we would open a shop or bistro. Or both. 

The situation was even worse then when we met new people! Amazing people who have inspired us and which we follow through the media for a long time and then suddenly we play with them in the afternoon frisbee in the park. And they are really cool. Otherwise than we expected but still cool. And suddenly we want to know more of them here. And now we know who. But instead we'll just pack our suitcases again and go explore world.

Of course it has the reasons and explanations. During those five weeks we managed to turn slowly falling into a comfort zone. One always wants something different than what have, and I know that soon we would be at one place, we would like to travel again :) And I know that once we cross the border, so it will turn divine as always. We'll be surprised with stories of those people about whom even now have no idea. We'll see the sea and the mountains again. And what are actually looking forward are the new makers for HNST.LY. This traveling is not just about us anymore, but about finding the people who make the world a better place.

//

Máme za sebou skoro 5 týdnů v Česku a v pondělí se vydáváme opět na cestu, tentokrát poprvé bez očekávaného opětovného návratu. Což je tedy stejné jako jsme plánovali na samém začátku po přistěhování z Londýna, ale pak nám to v Chorvatsku překazila Bernardova nehoda, pak jsme se vrátili kvůli svatbě našich přátel a nakonec opět kvůli Bernardovi (jehož noha je teď už ďáblu dík v pořádku a tímto děkujeme panu doktorovi Královi za jeho fantastickou práci). Jako správní pachatelé se vracíme na místo činu a už máme koupený tunel do Anglie, abychom se podívali tam, kde to všechno tenkrát začalo. Naše cesta povede napříč Anglií a Skotskem do Irska a Severního Irska. Zimu pak nejspíš strávíme v Dánsku a Švédsku, protože když už zimu, tak pořádnou, s obřími čepicemi sněhu a teplými podvlíkačkami.

Co ale dnes chci říct, že to, že naše cestování má jednu významnou stinnou stránku, která byla nejpatrnější právě během uplynulých pěti týdnů.
Zachtělo se nám bydlet. Dlouhodobě na jednom místě. Bylo totiž fantastické objevovat kavárny ve všech koutech Prahy, nechat doma pejska a zajít si do kina, jet na výlet s dlouholetými přáteli, zajít si na výstavu. A ještě skvělejší by bylo vrátit se pak domů, kde vládnou naše pravila a náš pořádek. Koupit si gramofon a ty krásný starý světla a stříbrný příbory z blešáku v Berlíně. A třeba otevřít obchod nebo bistro. Nebo obojí. 

Situace byla pak ještě horší, když jsme se seznámili s novými lidmi. Úžasnými lidmi, kteří nás inspirovali, které sledujeme už dlouho přes média a pak s nimi najednou hrajeme odpoledne frisbee v parku. A oni jsou fakt bezva. Jinak než jsme čekali ale pořád bezva. A najednou jich tady chceme poznat víc. A už i víme koho. Ale stejně si sbalíme kufr a pojedeme poznávat svět. 

Ono to má ale důvody a vysvětlení. Za těch 5 týdnů jsme stihli zase pomalu upadat do komfortní zóny. Nenápadně, po lehoučku. A člověk chce vždycky něco jiného než má a vím, že jakmile bychom na jednom místě, zase bychom chtěli cestovat. A taky vím, že jakmile přejedeme hranice, tak to bude zase boží jako vždycky. Necháme se překvapit příběhem těch lidí, o kterých ještě teď netušíme. Uvidíme zase moře a hory. A na co se fakticky těším, tak to jsou noví tvůrci pro HNST.LY. Tohle cestování není už jen o nás, ale o hledání lidí, kteří dělají svět lepším místem.

Bara Perglova

London, United Kingdom