Vzpomínky na řebříček

Řebříček | baraperglova.com/blog

Řebříček je bylinka s níž je spojen bájný Achilles a ošetřování ran utžených v Trojské válce. Já mám na něj ale úplně jiné vzpomínky.

Vyprávěla jsem vám už někdy, jak jsem si jako malá hrála na obchod? Moje máma mi tenkrát tuhle bylinku ukázala a řekla, že se jmenuje řebříček. Ten název se mi ohromně líbil, zvlášť proto, že jsem už jako malá uměla krásně vyslovovat "ř" a řebříček překrásně drnčel v mojí puse, tedy pokud jsem ji neměla zrovna plnou otázek :). Tak jsem si ho natrhala celou hromadu, tu jsem rozdělila na svazky, ze stodoly jsem si vytáhla prkno a svazečky na něj rozložila. Později jsem rozšiřovala sortiment a kromě řebříčku měla v nabídce i koláčky z hlíny a kamení. Jen pro upřesnění, bylo mi 5 :)

Dneska už jsem velká holka, plnou pusu otázek mám sice pořád, jen ten řebříček už neprodávám, ale radši ho hodím do čaje. Málokdo totiž ví, že tahle střapatá věc, která nejspíš roste na zahradě i vám je bylinka s léčivými účinky. 

Co mě ale hlavně napadlo je, že když jsem byla malá, nezáleželo na tom, jaký jsem měla produkt. Ale když k nám přišli sousedé nebo neznámí lidé, nebála jsem se je oslovit se svým zbožím. Byla to tenkrát bláhovost? Naivita? Nebo jsem prostě uměla mnohem líp vystoupit ze svojí ulity? Děti se často nebojí. Nemají pud sebezáchovy, přesto umí mnohdy jednat lépe než dospělí.

Kam se tahle vlastnost poděla? Vyrostli jsme a zaplnili se něčím jiným a kuráž se do nás už prostě nevešla?

Proč jako dospělí ztrácíme odvahu? 

Bara Perglova

London, United Kingdom