Utekla jsem ovcím.

Měla jsem tendenci propadávat trendům. Ne nijak vášnivě a hluboce, ale měla. Když šlo o Brávíčko, vlnění vlasů pomocí celonočního nošení copánků, Backstreet Boys, Lunetic, náramky přátelství, Nokii 5110, Honzu z béčka, seriál Ztraceni nebo ICQ měla jsem jasno a táhla to s davem. Bývalo pro mě hodně snadný nechat se strhnout, protože jsem si jako přitloustlý lůzr připadala, že mám aspoň něco společného s ostatními. Ale časem jsem zjistila, že není na škodu vyčuhovat z řady. Nechala jsem se ovšem málem strhnout znovu, tentokrát jídlem.

Program Whole30 z knížky Jídlo na prvním místě je asi vůbec nejpřísnější odrazový můstek pro změnu stravovacích návyků. Whole30 se na mě valil ze všech stran. Zajímaví lidé, které sleduju nažhaveně tweetovali o prvních účiních, přečetla jsem asi 10 článků od strávníků, kteří si programem prošli a popisovali průběh sami na sobě. Všichni čtenáři nadšeně hlásali jak je to boží a změnilo jim to život. Kdo by se tímhle nenechal nalákat? Byla jsem rozhodnutá vyzkoušet to taky, ještě dřív, než jsem koupila knížku. Jakožto průměrně sečtělý paleo žrout (co to nevydržel i když viděl výsledky) mi většina knížky nepřinesla nic nového, co bych nevěděla. Už dávno vím, že pšenice a většina obilovin je prostě zlo a průmyslově zpracované potraviny jako sušenky, brambůrky nebo krabice s Nesquickem jsou jen malí ďáblové převlečení do líbivých, blyštivých obalů. A protože jsme na cestách zlenivěli a cpali se poslední týdny sendviči a masovými koláči do trouby, neblaze se to na nás podepsalo. Hřešení začalo sem tam něčím pro radost ze života a skončilo pochroumaným zdravím tělesným a ostatně i duševním (moderní, geneticky upravená pšenice může způsobovat deprese a ne že ne). Rozhodla jsem se okamžitě opustit ty ohavné návyky a přejít opět na stravu pračlověčí. A to rovnou podle Whole30. A to i přesto, že bylo, je a bude proti mému přesvědčení opouštět mléko, sýry a mléčné produkty. Ještě týž večer jsem nakoupila suroviny na indický kotlík k večeři a kokos na snídaňovou kaši.

Kaše jsem se ráno přežrala tak, že mi bylo na zvracení celý den a kokos si hodně dlouho nedám. Ale nevzdala jsem to, nakoupila suroviny na další jídla, se slzou v oku míjela regály s čedarem a mozzarellou a začala si psát paleo deník. 3. den jsme navštívili místní farmářský obchod. S poctivými jogurty, domácími koláči a roztodivnými druhy čatní k masům a sýrům. A tam mi to došlo. Propadla jsem trendu. Bez ostychu jsem následovala něco, čemu nevěřím na 100%. Nechala jsem se strhnout davem, k bezhlavému dodržování stravovacího programu, který by mě omezoval. Stala jsem se ovečkou ve stádě, které propadlo nejnovější verzi zdravé stravy. Představa, že opustíme tenhle obchod a už nikdy neochutnáme specialitu z místní poctivé kuchyně mi prostě nepřišla zdravá. A tak třetím dnem můj program Whole30 skončil. A jsem pyšná. Oddělila jsem se od stáda a sama si nastavila jasné hranice co budu a nebudu jíst. Rozhodla jsem se nenásledovat slepě do puntíku program jenom proto, že je zrovna teď cool. Nenechám si ujít domácí scones, když na ně přijde stejně jako tenkrát v Rye, dám si klidně i zmrzku, když bude z domácí farmy a nebudu se bát ani domácího koláče v nějaké pěkné poctivé kavárně nebo sushi.

Můj tatínek vždycky říkal, nic se nemá přehánět a všeho s mírou. Tak já mu pro jednou zase dám za pravdu a kromě té pšenice budu jíst skoro všechno. 

Jak jste na tom vy a stádování?

Bara Perglova

London, United Kingdom