Co mě udělalo šťastnou v roce 2014.

Letošní rok byl poctivý v mnoha ohledech. Například jsem poprvé v životě poctivě držela v paměti svůj list předsevzetí z konce minulého roku.

Nejsem fanouškem bujarých oslav na Silvestra. Nemám pocit, že by končilo něco natolik významného, že by bylo třeba to propít, oslavit rozkopáním několika odpadkových košů na ulici nebo si projasnit večer rachejtlemi tisíce barev. Ale i když se budu bránit zuby nehty, čísla gregoriánského kalendáře nepřelstím a musím se smířit s tím, že rok končí a začíná nový. Uzavřené období. A jakás takás bilance je prostě nasnadě.

Tu průběžnou jste si mohli přečíst na konci května. Dnes jen doplním, že rok 2014 byl skutečně tak happy, jak mi mnozí přáli koncem roku 2013. Byl to rok cestování. Rok redukování na menší počet věcí i úhlavních přátel. Rok bez velkého fňukání. Rok odvahy a nových projektů. Rok nových úhlavních přátel. 

Tento rok jsme bydleli v Londýně a pak na desítkách dalších míst po celé Evropě. Nikde déle než týden. Dokázali jsme několik měsíců žít jen s věcmi, co se vejdou do kufru. Teď jich máme zase o něco víc a taky je to fajn. Poustevníci z nás nebudou, ale víme, že bez lecjakých kravin se obejdeme.

Tento rok jsem sebrala odvahu a postavila se za svojí práci na blogu, když jsem psala holkám z magazínu SOFFA, že bych pro ně chtěla přispívat. To, co a jak dělají, mě nadchlo a u prvního čísla jsem si říkala, jak by bylo krásné, kdyby možná, jednou, až budu o něco lepší, bych snad dostala sem tam šanci se k nim nachomýtnout. Byli jsme zrovna v nemocnici na Slovinsku, jen pár hodin po Bernardově nehodě, když jsem si četla e-mail od nadšené Adély, že bude moc ráda, když se s nimi na magazínu budu podílet. Nečekala, až se jednou v budoucnu zlepším, zkusila jsem prorazit s tím, co mám a zlepšovala jsem se s každým jejich číslem. 

Tento rok jsem začala budovat HNST.LY. Je to srdcovka nejen proto, že to je můj projekt, ale protože mě spojuje s hromadou dalších srdcařů. S těmi, co šikovnýma rukama dovedou vytvořit fantastické věci. I s těmi, co to neumí, ale vlídným slůvkem o celém tomhle projektu mě pohladili po duši a dali tím smysl mojí práci. 

Tento rok mi změnilo život několik lidí. Barbara, díky které běhám, Margherita a Attilio, kteří mě naučili poslouchat, Frida, díky které už na nic nikdy nebudu moc stará, Majda a Lenka, od nichž přišel e-mail v tu nejsprávnější chvíli a staly se součástí mojí srdcovky. Díky, slečny!

Tento rok jsme si všechny filmy, které jsme viděli, zaplatili. 

Tento rok jsem si nasadila přísnou informační dietu a zprávy sleduju jen z Twitteru. I tak jsem pořád v obraze. Mám výcuc jen toho nejlepšího z těch nejlepších zdrojů. 

Tento rok jsem byla zase o něco odvážnější, moudřejší a dospělejší než ten minulý. A v hloubi duše si přeju, aby patnáctka rozsekala čtrnáctku na hadry.

Toť moje jediné předsevzetí.

Bara Perglova

London, United Kingdom