Endešlus

To “hodně práce”, které s sebou nese budování obchodu je něco, na co mě žádná škola, kurz, desítky článků nebo rady přátel a ostřílenějších podnikatelů ani za mák nepřipravili. Protože jsem od začátku neměla na HNST.LY moc peněz, dělala jsem si všechno víceméně sama. Od webovek, přes focení produktů, texty, marketing, obsah na sociální sítě, facebookové reklamy, hledání nových značek, zákaznický servis, balení balíků, chození na poštu, domlouvání spoluprací až po samotné stání v obchodě za pultem. Jasně, že mi během těch několika let pomáhalo několik lidí a bez nich bych to v určitých chvílích vůbec nezvládala. Za to jim patří můj obří dík, že měli tolik velkorysosti a věřili tomu se mnou.

Tohle moje profesionální rozpolcení je možná do jisté míry obdivuhodné, ale nakonec mě dostalo k tomu, že jsem ztratila nadhled. Strávila jsem tolik času tisícem organizačních detailů, až mi uniklo to hlavní. Vydělávat.

 První týden v HNST.LY. Lidé se báli chodit dovnitř. Měli jsme tak málo zboží, že si mysleli, že je to galerie.

První týden v HNST.LY. Lidé se báli chodit dovnitř. Měli jsme tak málo zboží, že si mysleli, že je to galerie.

Smíchejte dohromady pár špatných rozhodnutí o zvolení lokality, výběru sortimentu, investici do reklamy, nákladech na zaměstnance a dostanete koktejl, který může potopit skvěle rozjetý projekt. Třeba dnes bych to udělala úplně jinak. Ale po bitvě je generál každý.

Chtěla jsem napsat o něčem, o čem se veřejně moc nemluví. Neúspěch. Protože je to u nás nějaké stigma či co, za které bychom se měli stydět. Ale odvážní jsme teprve tehdy, když se postavíme i za svoje fuckupy. 

Protože upřímně, tenhle byznys mi nejede. A jestli se vám zdá že jo, tak si budu hledat práci v marketingu, protože budovat značku a dělat dobrý dojem je něco, co mi jde dobře. Na co jsem byla vždycky levá bylo vydělávání peněz. A o tom to vlastně celé je.

Vést vlastní kamenný obchod byla zatím ta nějtěžší věc, kterou jsem v životě dělala. Být freelancer je jedna věc, ale vytvářet brand a mít zodpovědnost za prodeje, účetnictví, servis, zaměstnance a fyzické místo, o které se musíte starat jsou nebe a dudy. Beztak mi to se vším tím stresem, chozením spát dlouho po půlnoci, víkendovým trávením u počítače a brzkým vstáváním na trhy přišlo jako ta nejpřirozenější věc, kterou bych měla dělat. Podnikání, i přesto, že jsem nebyla schopná vytvořit udržitelnou prodejnu, se mi dostalo pod kůži, provrtalo do žil a koluje mi v krvi a neskutečně mě baví dál. 

Nemůžu přestat. 

 Před Vánoci. Pamatuju si, jak jsem stála v obchodě, chodili mi tam zákazníci jeden za druhým a já si říkala "Ježiš to je skvělý, odkud se ty lidi berou?!"

Před Vánoci. Pamatuju si, jak jsem stála v obchodě, chodili mi tam zákazníci jeden za druhým a já si říkala "Ježiš to je skvělý, odkud se ty lidi berou?!"

Ono se do jisté míry hezky poslouchá, když mi říkáte “Ty jo Báro, seš fakt dobrá, že sis otevřela obchod, já bych na to koule neměla, klobouk dolů,” ale mě tohle prohlášení vzápětí vyděsí, protože mám vždycky pocit, že vytváří jisté očekávání toho, že budu takhle dobrá pořád, že už nikdy nesmím polevit. S oblibou vám odpovídám, že jsem možná spíš blázen a to z prostinkého důvodu, protože si myslím, že zdravý rozum by mě mohl zbytečně držet zpátky a já bych se do toho možná vůbec ani nepustila.

Tenhle tlak na hrdinství mě občas dohnal nebo dohání k tomu, že si držím poker face i přes to, že je mi těžko, smutno, jsem unavená nebo naštvaná, že nemám čas na všechno nebo všechny, na které bych čas mít chtěla. Chci prostě dostát těm svým řečeným koulím.

A tak jsem si celkem dlouho nechávala pro sebe tu skutečnost, že cash flow prostě není dobrý, ač se na pár měsíců zdálo, že je to naopak. Byla jsem jako ten malíček na ruce, pro kterou myšička vařila kašičku. Tomu dala, tomu dala, tomu dala,...a na toho nezbylo. Takže jsem vždycky utíkala domů do komůrečky napapat se dalších informací a přijít na kloub tomu, co teda dělám špatně.

Zavírám obchod, ale budu HNST.LY dělat online dál. Nikdy mě totiž nepřestane bavit vymýšlet a hledat jiné cesty, jak být lepší a uspět. Pro smysluplné projekty mám vášeň. To je to, co mě drží u práce, kterou dělám až do roztrhání těla aniž by mi to přinášelo dostatečnou hodnotu zpátky. 

To je můj hnací motor.

IMG_3646.JPG

Jako můj side-project to pro mě má pořád velký význam. Něco jsem vytvořila a naučilo mě to víc než všechny práce dohromady kdy předtím. Vím, že se mi pracuje lépe samotné než v týmu. Vím, že dovedu pracovat i pod velkým tlakem. Získala jsem úplně jiný pohled na peníze a jejich hodnotu versus hodnotu lidské práce. Objevila jsem svoje silné stránky i svoje slabiny. Poznala nesmírné množství zajímavých lidí. 

Nakonec je i neúspěch relativní. 

Proto vyprodávám většinu zboží. Velké plány potřebují velké změny. A tohle je můj první krok.

P.S.: Nevíte někdo o práci v marketingu?

Bara Perglova

London, United Kingdom