See you at the Sea.

I've never believe that we will have too much time for traveling. But life is unpredictable, right? The thing is, that our friend is getting married in the Czech Republic at the end of April and that means a little problem for us where to travel now. Originally our way should continue from Slovenia straight to the Italy, but 9 weeks is not enough for us, on the other hand 9 weeks in Eastern Europe is a bit too much, because we don't see this part of Europe as interesting and worth for see it. So 9 weeks could be like never-ending vacation where we don't want to be. So we needed to decided, if we should to continue to the South and miss the wedding or hanging around East and the Czech Republic to get ourself right in time back to Czech to most important day in our best friends life. 

After a while we were thinking that there is actually nothing to think about, if we would have a wedding, I am sure they will come to see us. So our next steps will bring us to Croatia, where we want to drive along the shore and then go back maybe over Hungary. I think I have there some ancestors, so we will see what will say calling of blood. But it is true that I learned to cook goulash suspiciously quickly! :) We heard few times that we shouldn't miss natural beauty of Montenegro, Macedonia, Hungary or Albania, but just one of us has a passport so we cannot go there even if we would like. 

So we started to look forward to sea. I think that my swimsuit will stay on the bottom of my suitcase for few more weeks, but I like the idea of taking long walks after work on a deserted beach. Via AirBnb (we use for traveling just this service) we found very nice house with garden right next to the beach. And because Croatia is quite cheap and it is off-season (this reminds me that in February we would be there as tourists probably funny weirdos) so the price is pretty good.

//

Nikdy jsem nevěřila, že se nám stane, že budeme mít na cestování příliš mnoho času. No ale život je nevyzpytatelný, viďte? Věc se má tak, že náš kamarád se na konci dubna v Česku žení a to nás postavilo před malý problém, kam cestovat dál. Ze Slovinska jsme původně měli namířeno hned do Itálie, ale 9 týdnů by nám nestačilo k tomu, abychom projeli celou Itálii se všemi místy, která chceme vidět, na druhou stranu na cestování po východní Evropě je pro nás, kteří tuhle oblast řekněme neshledáváme příliš přitažlivou ani zajímavou, 9 týdnů jako nekonečná dovolená, na které nechceme být. Takže jsme se museli rozhodnout, jestli pokračovat v cestě dál na jih nebo se několik týdnů motat na východě a kolem Česka, abychom tak mohli tak akorát včas přijet na nejdůležitější den v životě našich nejlepších přátel. 

Po chvíli nám bylo jasné, že vlastně není nad čím uvažovat, kdybychom my měli svatbu, oni by na ni určitě přijeli také. Takže naše další kroky povedou do Chorvatska, které objedeme podél břehu až na jih a pak se vrátíme vrchem zpátky s případnou zastávkou v Maďarsku. Tam mám snad prý nějaké předky, tak uvidíme co na to řekne volání krve. Ale je fakt, že guláš jsem se naučila podezřele rychle! :)). Tedy často slýcháme, že přírodní krásy Černé Hory, Makedonie, Bulharska nebo Albánie bychom si neměli nechat ujít, ale pouze jen jeden z nás má pas, takže tam prostě jet nemůžeme, ani kdybysme nakonec přeci jen chtěli.

A tak se pomalu začínáme těšit na moře. Tedy plavky asi ještě nějakou dobu zůstanou na dně kufru, ale představa procházky po liduprázdné pláži odpoledne po práci se mi zamlouvá. Skrze AirBnb (jinak zatím ani nebydlíme) jsme našli pěkný domek se zahradou, která s pláží přímo hraničí. A protože je v Chorvatsku levno a je to ještě mimo sezónu (což mi připomíná, že jako turisti v únoru tam budeme nejspíš trochu za exoty), cena byla za pobyt poměrně dobrá. Tak snad to bude stát za to, jinak si to Vašíku v dubnu od mě vypiješ! :)

All Pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Valentine is about love.

I don't like Valentines Day just because is too commercial and big companies are trying to impose the idea that you HAVE to buy something to your beloved ones even if it should be just box of chocolate. 

Although I don't celebrate this day, still I think Valentine should be and actually IS about love. Just think a little bit on yourself and simply do on this day something you really love.
Be with your beloved ones, spend all day in bed, watch your favorite movie, eat ice-cream, hang out with friends, complain to politics, go to the park, plant a flower, bake a cheesecake, climb on a tree, go to the zoo, look at the sky, lie on the floor, dress up nice, go to the river, hug your lover, drink a tea, make a trip, learn something new, hold someone's hand, write a novel, read a poetry, change your live, clean your house, clean your mind,...enjoy it. 

Why to do this just because is Valentine and don't do what makes you happy every day? Because some of your favorite things you just cannot do every day. Like spend all day in bed ;) And if you cannot make it on Friday, you have all weekend. Maybe you should actually do special day like this every week! Valentine is just good memorable date to start :))

Happy Valentine, like yourself!

//

Nemám v lásce slavení dne svatého Valentýna ale jen proto, že je moc komerční a velké společnosti jako by se vám snažily vnutit, že MUSÍTE něco v tenhle den svým nejbližším koupit, protože "se to má", i kdyby to měla být jen čokoška.

Přestože však tenhle den neslavím v tom pravém slova smyslu, opravdu si myslím, že Valentýn by měl být a JE o lásce. Prostě ten den myslete trochu na sebe a dělejte to, co milujete.
Buďte se svými milovanými, prolenošte celý den v posteli, podívejte se na svůj oblíbený film, dejte si zmrzku, vyražte ven s přáteli, stěžujte si na politiky, běžte do parku, upečte koláč, zasaďte kytku, vylezte na strom, běžte do zoo, dívejte se na nebe, pěkně se nastrojte, pozorujte řeku, obejměte kamaráda, vychutnejte si čaj, udělejte si výlet, naučte se něco nového, držte něčí ruku, napište povídku, přečtěte si báseň, změňte život, ukliďte si doma, ukliďte si v hlavě, užijte si to.

Proč to dělat zrovna na Valentýna a nedělat to co vás dělá šťastnými každý den? Protože některé z těch věcí každý den prostě dělat nemůžete. Jako třeba prolenošit ho v posteli ;) A jestli to nestihnete v pátek, máte na to celý víkend. Nebo byste si takovýhle speciální den vlastně mohli dělat každý týden! Ale pořád je pravda, že se bude dobře pamatovat, že jste začali zrovna na Valentýna :))

Hezký Valentýn, mějte se rádi!

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Last week.

So tomorrow will officially start our last week in UK. It was amazing adventure and I am glad that we decided to move here, but I am more excited about adventure which is waiting for us from beginning of February. For last week I have still a lot of places I want to see, photograph and write about, plus we have some plans and dinners with friends who are living here so I hope that I can carve up myself to make everything in time. This is what everyone normally do if one person cannot catch everything, right? :))

I am looking for all the new natures and environments, food, lifestyles and people we'll meet and more I am looking forward to write about all these amazing things to you. 

Happy last week!

//

Tak tedy zítra oficiálně začíná náš poslední týden tady v Anglii. Bylo to úžasné dobrodružství a jsem i přes všechny možné nezdary moc šťastná, že jsme to nakonec udělali a přestěhovali se sem, ale ještě víc natěšená jsem na to dobrodružství, které nás čeká od začátku února. Na poslední týden mám pořád ještě hromadu míst, která tady chci vidět, vyfotit a napsat o nich, plus máme ještě naplánované večeře s přáteli, kteří tady žijí, takýe doufám, že se budu tedy moct rozkrájet, abych to všechno stihla. Tak to přeci lidé běžně dělají, když sami nemůžou něco stihnout :))

Těším se na nové přírodní zázraky, jídla, životní styly i lidi, které potkáme a ještě víc se těším až o všech těch krásných věcech budu psát přímo vám.

Krásný finálový týden!

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Waiting for Winter...or Spring?

Every year, after Christmas, I have always the same feeling about winter "I don't need you any more!I wanted just snow on Christmas Day! Go away! Please!" But this winter I am a little embarrassed. In London I haven't seen a snowflake yet, so I really did not enjoy the winter, which I regret, because I have a deficit in building snowmen and rolling in the snow. On the other hand, the current weather in London is so much mild that you can hear birds singing outside, lawns are beautifully green and except the bare trees one would say that it is not January and outdoor conditions attract me to dream about flowery meadows, light dress flowing in the wind and sun-drenched fields.

Well, even though I like snowmen I'd rather have spring. 

What about you? Which season do you like more?

//

Každý rok se po Vánocích co se týče zimy cítím úplně stejně "Už tě nepotřebuju! Chtěla jsem jen sníh na Štědrý den! Tak už běž pryč! Prosím!" Jenže letošní zimu jsem tak trochu zmatená. V Lodnýně jsem ze sněhu neviděla ještě ani vločku, takže jsem si zimu pořádně neužila, což mě mrzí, protože mám deficit ve stavění sněhuláků a válení se ve sněhu. Na druhou stranu je momentálně počasí v Londýně tak hodně mírné, že venku slyšíte zpívat ptáky, trávníky jsou krásně zelené a až na ty holé stromy by jeden neřekl, že je leden tak mě venkovní podmínky lákají ke snění o rozkvetlých loukách, lehkých šatech rozevlátých ve větru a sluncem zalitých polích. 

No i když mám sněhuláky ráda, tak bych stejně asi radši to jaro. 

A jaké období máte radši vy?

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Missing snow

One of another things I miss here in England is snow. I thought that is this country is lying northern than Czech here must be a bit colder weather and a LOT of snow! But no, for me as a very snow person is this disappointing, winters are very moderate, cold but no frosty and almost without snow.

One year I would love to spend Christmas in some chalet. With a huge tree, burning stove, with few best friends at one table and a loooooot of snow outside! This is kind of my dreams :)

//

Jedna z dalších věcí, co mi tady v Anglii chybí je sníh. Člověk by řekl, že když je tahle země položená severněji než Česko, že tu musí být chladněji a moře sněhu! Ale ne, pro mě jako člověka milující sníh je tohle malé zklamání, zimy tady jsou velmi mírné, chladné ale ne mrazivé a skoro bez sněhu.

Jednou bych chtěla strávit Vánoce na nějaké horské chatě. S obrovským stromkem, hořícím krbem, s pár nejlepšími přáteli u jednoho stolu a spoooooustou sněhu za oknem! To je jeden z mých snů :)

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Evenings - part of day when I regret that the day has only 24 hours.

Lately it is very hard for me to find time for things and issues I want to do. One week ago I wrote about my job interview at Primark. And yes, I got this job and I am glad about this, but the truth is that since I go there my days seems to be shorter :). Because this is job where I have to adhere a strict timetable. If you are self-employed you can organize your time the way you like it. Are you hungry? Go get some snack! Need to get some work done in two hours instead of one? Okay, let's do it! With my day schedule I can't afford to do things exactly the way it suits me. I cannot come to work an hour earlier and also leave one hour earlier. I cannot one day work 8 hours and another day have free and focus on my personal things. I have just few hours in the morning then I have to work 4 hours at Primark (what is actually 7 hours including the way to work) and then after dinner is about 10 o'clock and I have just about one hour to finish some most important issues until my eyes are too tired and I have to go sleep. And then comes the part of the day when I regret that the day has only 24 hours.

But this have 2 positive things. At first I am learning how to better manage my time. It is still related to limits I wrote about few times before. This is one of the limits I just can't ignore and do my best to make things happen. 

At second - It is my motivation to work harder and more effective in my free time. I really don't want to stay at Primark forever. With salary for part-time as Sales Operative I simply cannot earn enough money for my dream house and dream car :)).

//

Poslední dobou je pro mě nějak těžší najít si čas na všechny věci, které bych chtěla dělat. Před týdnem jsem psala o svém pracovním pohovoru v Primarku. A ano, tu práci jsem nakonec dostala a jsem za to fakt ráda, jen je pravda, že od té doby co tam chodím se moje dny zdají být nějak kratší :). Protože tohle je práce, kde musím dodržovat přesně daný rozvrh. Jako živnostník můžete organizovat svůj čas přesně tak, jak se vám to hodí. Jste hladoví? Dáte si svačinku. Potřebujete pracovat dvě hodiny místo jedné? Tak jen do toho! Jenže s mým denním rozvrhem  si nemůžu dovolit plánovat si věci přesně tak, jak se to hodí mě. Nemůžu prostě přijít do práce o hodinu dřív a o hodinu dřív odejít. Nemůžu jeden den pracovat 8 hodin a druhý den mít volno, abych se zaměřila na svoje soukromé projekty. Mám jen pár hodin dopoledne, pak musím pracovat 4 hodiny v Primarku (což je v podstatě 7 i s cestou) a pak doma po večeři je už tak 10 večer a já mám už asi jen tak hodinu na dokončení nějakých věcí co nejvíc hoří než moje oči vypadnou z důlků únavou. A ty večery - to jsou přesně ty chvíle, kdy lituju, že den má jen 24 hodin.

Ale má to 2 pozitivní dopady. Za prvé se učím jak lépe organizovat svůj čas. Je to pořád spojené s těmi limity, o kterých jsem psala už dřív. Tohle je přesně limit, který nemůžu ignorovat a musím udělat to nejlepší pro to, abych věci dodělala. 

A za druhé - Je to moje motivace jak pracovat tvrději a efektivněji ve svém volném čase. Vážně bych nechtěla zůstat v Primarku nadosmrti. S platem pro asistenku prodeje na poloviční úvazek si prostě a jednoduše nebudu moct dovolit svůj dům a auto snů :))

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Christmas atmosphere saved me from sadness. Again.

 

This week starts with my job interview here in London. I applied for part-time position at Primark. Not just because I need money for running my new business project, but also I realized that I don't want to waste so much time on social media networks and fill my day with a work would be good way how to start! :)). After this interview I felt a bit exhausted, because I was very nervous and every time if I have to speak in english I am never sure about my knowledge and grammar. So I needed to calm down and make some activity which send me back to normal feelings. In cases like that I would love to go shopping, but I didn't wanted to spend money for unnecessary things I don't need. But I was very lucky, on my way I went into the store with christmas goods. I didn't buy anything, but all the goods in beautiful shiny colors, and all these christmas ornaments, scented candles, ribbons and decorations made me feel so happy. Especially when from speakers in store sounds my favorite Frank Sinatra and Nat King Cole with their christmas songs. Christmas atmosphere saved me from sadness. Again.

After this I felt so much better. I love Christmas, I am always looking forward to them and I am excited about our first Christmas here in England.

And what helps you if you feel terrible?  :)

Have a lovely weekend! 

// 

Tenhle týden začal mým pracovním pohovorem. Zažádala jsem o práci na poloviční úvazek v místním Primarku. Nejen proto, že potřebuju peníze na svůj nový projekt, ale taky jsem si uvědomila, že spoustu času plýtvám brouzdáním po sociálních sítích a když to není kvůli práci, tak je to ztráta času. Takže vykonávat nějakou práci ve zbylém čase je dobrý způsob jak začít bojovat s plýtváním času, leností a prokrastinací :). Jenže po tom pohovoru jsem se cítila strašně. Byla jsem nervózní a pokaždé, když mám mluvit anglicky a není to jen small-talk, ale o něco jde, si absolutně přestávám být jistá svými znalostmi a už vůbec svojí gramatikou. Takže jsem se potom potřebovala nějak uklidnit a vrátit se do normálu. V podobných případech bych moc ráda šla třeba nakupovat, ale nechtěla jsem utrácet peníze za zbytečnosti, které nepotřebuju. Ale usmálo se na mě štěstí, když jsem cestou téměř zapadla do jednoho obchodu s vánočním zbožím. Nic jsem si nekoupila, ale všechny ty třpytivé věci a všechny ty ozdoby, vonné svíčky, stužky a dekorace mě dělaly šťastnou už jen při pohledu na ně. Zvláště pak, když se z reproduktorů ozýval můj oblíbený Frank Sinatra a Nat King Cole spolu se svými vánočními songy. Vánoční atmosféra mě zachránila od smutku. Už zase.

Po tomhle jsem se cítila mnohem líp. Miluju Vánoce, pokaždé se na ně těším a jsem ohromně zvědavá na naše první Vánoce tady v Anglii. 

A co pomáhá vám, když se cítíte strašně? :) 

Mějte nádherný víkend! 

All pictures from my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Waiting For Ghosts.

You know, in the Czech Republic we don't have something like Halloween, although commercialization of this feast also came to us and so also in the Czech you can see in some families how they carve pumpkins, decorate homes with spooky witches and October dominate the combination of black and orange color. People do it because they saw it in American TV shows and movies without knowing what the tradition of Halloween really means.

No, no, we celebrate Halloween, instead of Father Christmas (Jesus) we are waiting for Santa Claus and I'm just waiting the day when turkeys get into the Czech so we could pretty patriotic celebrate Thanksgiving :))

In the Czech Republic we celebrated All Souls' Day since ever. Although celebrated is not accurate term. Second November, in the Czech Republic we celebrate the Day in memory of deceased, which seems like a nice tradition, simply least once a year to remind that here with us were people who, whether we like it or not, something meant for us, and now they are no longer with us, so let's light a candle in a memory of them. I think fragrant is enough :)

My today's moodboard is in awe of ghosts, all the deceased spirits, even those who are stuck between life and death.

 //

Víte, v Česku nemáme nic jako Halloween, ačkoli komercializace tohoto svátku dorazila i k nám a tak i u nás v Česku můžete v některých rodinách vidět, jak se doma vydlabávají dýně, obydlí se zdobí strašidelnými čajodějničkami a měsíc říjen ovládne kombinace černé a oranžové. Lidi to dělají, protože to viděli v amerických seriálech a filmech aniž by tušili co tradice Halloweenu skutečně znamená. 

Kdepak, u nás se slaví Halloween, místo Ježíška čekáme na Santu Clause a já jen čekám, až se do Česka dostanou krocani, aby jsme si mohli pěkně vlastenecky oslavit Den Díkuvzdání :)) 

V Česku se odjaktěživa slavily Dušičky. Ačkoli slavili není asi úplně přesný výraz. 2. listopadu je v Česku Den památky zesnulých, což mi přijde jako hezká tradice, prostě si aspoň jednou za rok veřejně připomenout, že tady s námi žili lidé, kteří, ať chceme nebo nechceme, něco pro nás znamenali a teď už nejsou mezi námi, tak jim pojďme zapálit aspoň svíčku. I kdyby voňavou :)

Můj dnešní moodboard je v úctě všem zesnulým, duchům, i těm co uvízli mezi životem a smrtí.

 

 

All photos via my Pinterest
1 / 2 / 34 / 56 / 7 / 8 / 9

I am glad that I am growing.

When I was little, I could be like five, I got my very first bike. It was an older model, I think it was a dark green and the frame was more for men. I mean that had the rod in the middle, which begins under the seat and ends under the handlebar. This bike was a lot bigger than me. My dad said: "Don't worry, you'll grow into it". Fully excited I hopped on the bike to make my first grand ride. But when you are sitting on a bike for the first time, you really don't know what to do and most of the first attempts turn out as fall. And I fell with my crotch to the bar. Terrible pain shot through my five-year clumsy body and my eyes filled with tears. With tear-stained voice, I told my parents that I don't want to ride this stupid bike and I slammed him to the ground. And really, for a few long months and not touch it the bike lay almost forgotten in the barn. It took about a year and a half I got up the courage to ride this bike again. And because for one and half year I grew, I grew even the treacherous bar and even though I fell in later attempts, it doesn't hurt me.

Sometimes we get into things that we do not go well from the start. Often we are disappointed and it hurts. Always it is not physically, but somewhere inside us. I think that sometimes it is not an error to give up at the beginning and for some time it aside. It's important one day to find the courage to come back, because during that time we have grown in many ways. We know much more and we will do it better. Sometimes you just need to wait until you grow into it. By size, skills, courage,...

I'm glad that I'm growing .

 // 

Když jsem byla malá, mohlo mi být tak pět, dostala jsem svoje úplně první kolo. Byl to starší model, myslím, že bylo tmavě zelené a konstrukce rámu byla spíš pánská. Tím myslím, že mělo tu tyč uprostřed, která začíná pod sedadlem a končí pod řídítky. To kolo bylo o dost větší než já. Můj táta říkal, ať se nebojím, že do něj dorostu. Celá natěšená jsem na kolo nasedla, abych uskutečnila svojí první slavnostní jízdu. Jenže ejhle, když člověk na kole sedí poprvé, tak úplně neví, co vlastně má dělat a většina prvních pokusů dopadne tak, že stejně spadnete. A já rozkrokem spadla na tu tyč. Příšerná bolest projela mým pětiletým nemotorným tělem a do očí mi vhrkly slzy. Uplakaným hlasem jsem řekla rodičům, že na tom blbým kole jezdit nebudu a třískla s ním o zem. A skutečně jsem se ho na několik dlouhých měsíců ani nedotkla a tak leželo skoro zapomenuté ve stodole. Trvalo to asi rok a půl než jsem znovu sebrala odvahu na to kolo nasednout. A protože jsem za ten rok a půl vyrostla, přerostla jsem i tu zrádnou tyč a i přesto, že jsem při dalších pokusech padala, nijak mě to nezranilo.

Někdy se pustíme do věcí, které nám nejdou dobře hned od začátku. Často jsme zklamaní, že nám to nejde a i když vždycky ne fyzicky, tak někde uvnitř nás to bolí. Myslím, že někdy není chyba to hned na začátku vzdát a na nějakou dobu to odložit. Důležité je za čas najít odvahu se k tomu vrátit, protože za tu dobu jsme v mnoha ohledech vyrostli, víme mnohem víc a půjde nám to lépe. Někdy je prostě třeba počkat než do toho dorosteme. Velikostí, schopnostmi, odvahou,... 

Jsem ráda, že rostu. 

 

All picures via my Pinterest 

1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 

No time for procrastination.

I'm not sure how it happened, but have you noticed that it's September? Fall is coming so fast! Recently was March and I complained that it's snowing, then someone snapped his fingers, for 5 minutes was summer, and for a while it will turn to snow again! Today's moodboard is a clash of last warm summer days with beginning of autumn (yesterday I noticed in the park that it began to fall leafs of the trees)

I must confess that I feel like I've wasted time for the last six months. I didn't paid attention for things I had to paid and I procrastinated so much! Everything happened tremendously quickly and I wasted half a year that I will never return back. I wasn't worth a rap in many ways. So I said to myself today, why to start resolutions in the New Year? I've already lost a lot of time! Over the next half a year I want to catch up: 

  • Read 20 books that keep unread for too long and to take notes from the treatises
  • Get an internship with stylist, designer, in the magazine or in the company, which is related to design (and preferably all of them) 
  • Learn how to better manage my time
  • Complete a full course French for Beginners 
  • Eat Paleo and do not cheat (like this morning, when I ate panini for breakfast) 
  • Help at least one person to change his life for the better 
  • Start again draw a walk on public courses with people in England 
  • Produce a new product and be proud of it 

And what is your list? Everybody has something what linger away. Again, again and again... 

 //

Nejsem si jistá, jak se to stalo, ale taky jste si všimli, že už je září? Podzim přichází tak rychle! Ještě nedávno byl březen a stěžovala jsem si že sněží, pak někdo lusknul prsty, asi 5 minut bylo léto a za chvilku už zase bude padat sníh! Dnešní moodborad je střed posledních teplých letních dní se začínajícím podzimem (včera jsem si v parku všimla, že už začalo padat listí)

Musím se přiznat, že mám pocit, že jsem posledního půlroku mrhala časem. Nevěnovala jsem se věcem, kterým jsem se měla věnovat a příliš mnoho času jsem proprokrastinovala. Všechno ohromně rychle uteklo a já vyplýtvala půlrok, který se mi už nikdy nevrátí zpátky. Prostě jsem stála za houby v mnoha směrech. A tak jsem si dnes řekla, proč s předsevzetími začínat až na nový rok? Už tak jsem ztratila spoustu času! Během následujícího půlroku chci dohnat:

  • Přečíst 20 knih, které neustále odkládám a z těch odborných si udělat poznámky
  • Získat stáž u stylisty, designéra, v časopise nebo ve firmě, která se zabývá designem (a nejlépe úplně všechny)
  • Naučit se lépe hospodařit se svým časem
  • Absolvovat aspoň jeden celý kurz francouzštiny pro začátečníky
  • Jíst paleo a nepodvádět (jako dneska ráno, když jsem si k snídani dala panini)
  • Pomoct aspoň jednomu člověku změnit jeho život k lepšímu
  • Začít zase kreslit a chodit na hromadné kurzy s lidmi v Anglii
  • Vyrobit nový produkt a být na něj pyšná

A jaký je váš seznam? Každý totiž má něco, co neustále odkládá a odkládá a odkládá,... 

 

 

 

All photos via my Pinterest

1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9