business

Neposlouchejte mě, já chci poslouchat vás.

Už jste někdy zkoušeli něco budovat? Jméno? Obchod? Značku? Žádná sranda, vážení.

Před měsícem jsem byla na jednom podnikatelském setkání, kde moje kamarádka mluvila o začátcích svého podnikání. Provozuje kosmetický salón. K Vánocům jednou dostala od rodičů peníze jako dárek, které použila na zaplacení jednoho nájmu. O asi tři měsíce později za ní přišla její mamka a jejich rozhovor probíhal nějak takhle

„Ty tak hrozně moc pracuješ, měla by sis vzít dovolenou.“
„Mami, já si teď ale nemůžu vzít dovolenou.“
„Ale proč ne? Aspoň by sis odpočinula.“
„No ale teď prostě nemůžu, nejde to.“
„A proč ne.“
„Protože teď na to nemám peníze.“
„Ale vždyť jsme Ti k Vánocům dali ty peníze na nájem.“
„No ale to bylo před třemi měsíci. Teď je doba špatná, měli jsme málo zákazníků. Nevydělala jsem dost peněz.“
„Jak to, že nevyděláváš. Vždyť přeci podnikáš, ne?“...

Někteří lidé mají o podnikání dost zkreslené představy, ale to by bylo na dlouhou debatu :) Co chci dnes napsat je, že podnikat nebo cokoli budovat je běh na dlouhou trať. V začátcích vás drží nad vodou malé a větší drobnosti. Když vám přibyde fanoušek, komentář na blogu, přijde první objednávka, první poděkování od spokojeného zákazníka, e-mail od fanynky, co je z vás tak nadšená, že bude pracovat i zadarmo, jen aby toho mohla být součástí, pochvala od cizích lidí, kteří vám řeknou, že děláte super projekt, i když jste jim řekli jen půlku informací, odpověď od nadšeného tvůrce, že se těší, až v tom pojede s váma a tak dál,... A přesně tyhle malé krůčky vás posouvají dál. Motivují vyškrábat se ráno z postele. Pracovat až do dvou ráno. 

Seberete odvahu se ptát. Zjistíte, že když se ptáte, víte víc. Nejen víc toho dobrého, ale i toho, u čeho si chcete zacpat uši, začít dupat nohama a nahlas křičet "Lá, lá, lá, lá, lá!".

A já se moc ráda budu ptát právě vás. Přijďte se podívat tento pátek na první HNST.LY pop-up shop v Zahradě na niti. K vidění a koupi tu budou krásné poctivé produkty od zapálených srdcařů a já si ráda poslechnu Vaše názory i co bychom mohli zlepšit. Jo a pečeme pro vás bábovku a vaříme punč! :)

Slibuju, že se zdržím dupání, vztekání i jakýchkoli jiných, nevhodně hlasitých projevů. Nebo si to aspoň nechám až domů. Možná.  :))

Business is not for children!....Really?...

Business is not like a pair of scissors. Yes, sometimes she can be very sharp, but why should children be within reach? Remember when you were a kid? You also want in the summer to sell lemonade on dooryard? Or go to the flea market and sell there what already did not fit? You did not get from your parents allowed? They said to you, “You can do that when you will be older, you’re too young, business is not for children.” In that case, I have maybe a wrong message. Probably you are fated till the end of your life.

Yesterday I was at meeting where young entrepreneurs talk about their start-ups and projects. Both started their business when they was not yet 20 years old, and again I confirmed something I was thinking about for a long time and today I decided to write about it. It does not matter if you are 5, 8 or 12, for business, you are never too young. Small children should understand the value of money and the main effort, which is behind them. No, this really is not about spending money you give to your children every month. That children do not understand where the money comes from, as long as they do not deserve it by working.

Yesterday, at the meeting came the story of a friend of one of the young entrepreneurs, who as a child saw that over the holidays in the city every Friday arrives foreign tourists, I think that from Japan. And he bought a CD players and every Friday sold it to tourists. Isn’t it great? Want your children to go to sell their old unread books? Or lemonade? Homemade cakes? Their drawings? CD players to tourists from Japan? Well, let them! After all, making money is relatively even addictive thing and sooner they start, sooner they pass the first miskates, sooner learns and eventually from your little children will grow up next Ingvar Kamprad, Larry Flynt or Jessica Mah!

P.S.: I am sorry for my english, I’m not used to write in English so long text. Maybe I should have studied English when I was a kid and not start so late ;)

//

Byznys není jako nůžky. Ano, někdy umí být velmi ostrý, ale že by nepatřil dětem do ruky? Pamatujete, když jste byli ještě malí? Taky jste chtěli v léte před domem prodávat limonádu? Nebo jít na bleší trh a prodat tam co se vám už nehodí? Že vám to rodiče nedovolili? Říkali vám, “To můžeš dělat až budeš starší, seš moc mladá, obchod není pro děti”. V tom případě pro vás mám špatnou zprávu. Pravděpodobně vás to poznamenalo do konce života.

Včera jsem byla na takovém setkání, kde mladí podnikatelé mluvili o svých start-upech a projektech. Oba začali podnikat, když jim zdaleka nebylo ještě ani 20 a opět se mi potvrdilo něco, na co myslím už dlouho a dnes jsem se rozhodla o tom taky napsat. Nezáleží na tom, jestli je vám 5, 8 nebo 12, na obchod nikdy nejste příliš mladí. Už malé děti by měli pochopit hodnotu penězi a hlavně úsilí, které se za nimi skrývá. Ne, tady skutečně nejde o kapesné, které svým dětem dáváte každý měsíc. Takhle děti nepochopí, odkud peníze pochází, dokud si je nezaslouží prací. 

Včera na tom setkání zazněla historka o kamarádovi jednoho z mladých podnikatelů, který si jako dítě všiml, že přes prázdniny do jeho města každý pátek přijíždí zahraniční turisté, tusím, že z Japonska. A tak nakoupil CD přehrávače a každý pátek je turistům prodával. No není to skvělé? Chtějí vaše děti jít prodávat svoje staré nepřečtené knihy? Nebo limonádu? Domácí koláče? Svoje výkresy? CD přehrávače turistům z Japonska? No tak jim to dovolte! Koneckonců vydělávání peněz je relativně i návyková záležitost a čím dřív začnou, tím dřív si projdou prvními chybami, dřív se poučí a nakonec vám doma z vašeho dítka vyroste třeba další Ingvar Kamprad, Larry Flynt nebo Jessica Mah

Follow my blog with Bloglovin

Panika před Business Heroes

Ve středu 26.září pro velký úspěch opět na Business Heroes v Brně. Začíná mnou prostupovat mírná panika, která se s blížící se středou tak nějak prohlubuje. Když se mě Vašek, náš společník, kamarád a jeden z pořadatelů asi před třemi měsíci zeptal, jestli bych s frappante vystoupila znovu, byla jsem nadšená! Jasně, proč ne, za prvé jsem se na těch předchozích akcích otrkala, nebála jsem se mluvit a říkala jsem si, “Jó, v září, to už bude frappante pěkně rozběhnutý, tak tam budu pyšně hlásat jak nám to jde…” Ale před týdnem jsme začali první oficiální prodej polštářů přes kampaň na Indiegogo a po týdnu se zatím žádný neprodal. Mno, neřekla bych, že propadám panice ohledně polštářů, jen by bylo fajn tam vystoupit a ztotožnit se s tím tématem, které další setkání má, totiž “Hrdinové, kteří uspěli”…

Ale jak mi řekla paní investorka Margareta Křížová, “Nevěšte hlavu!” - tak já jí tedy nepověsím a doufám, že to aspoň někdo z přítomných bude brát ze stejného pohledu jako Petr - “Ber to tak, že jsme aspoň něco začali dělat, něco vymysleli a zkoušíme to a nesedíme doma na zadku, protože spousta z těch, co tam přijdou nedělá vůbec nic.”

A to je fakt.