croatia

One second.

What happened last week shaker with our plans. Not forever, not for a long time, but last night we came back to the Czech Republic for a while.

How one second could derail your life.

It was a completely normal walk around the small village on the coast of the island of Krk. We admired the view of the sea and then decide which way to go to the restaurant for lunch. It is strange how after accident one remembers the moment when deciding which path to choose. I always have the feeling that I had some internal notion that the path he chose was incorrect. But it is not. There is no notion at all.

The dog - Alsatian - we met was an unwelcome companion. Bernard did not like him from the very first moment and by barking we knew that he has a fear of him. But this dog in size of a small bear had no leash and was free to move. He grabbed Bernard and shook him a few times. It took a second. Second, during which he grabbed him so badly that he broke his leg. 

That It's broken twice and has his hip dropped out we found out at the hospital in Postojna in Slovenia, where we had to drive over two hours because it was the nearest hospital, where they could our little roaring shaggy beast repair. 

He had his surgery on Saturday and on Monday we could take him home. He should be okay in about month and he will always going to beep at airports. 

What I mean by this is that your life could change one second. But every time it will unexpected, you will be never prepared for this, whether you believe you never had any notion beforehand. Do not blame it. Maybe it will be enough if you will cry for a bit like me how you feel incapable when trying to take care of small sick creature and he squeak almost after every touch.

It's just that there is no place for what ifs. Even one second elapses and just another second is gone. And you have to take care of what it is now. In our case of doggie with screwed bones, who should be fine in a month and a half and I am sure that he will hop again on our friends wedding next month :)

For now there is no reason to travel with our little patient. He will rest for a while in Prague and then we can continue in our journey again. And I'm looking forward to Venice! :)

//

To, co se stalo minulý týden zamávalo našimi plány. Ne na furt, ne na dlouho, ale včera v noci jsme se vrátili do Česka. 

Jak vás může vykolejit jedna vteřina.

Byla to úplně normální procházka po malé vesničce na pobřeží ostrova Krk. Kochali jsme se výhledem na moře a pak se rozhodovali, kterou cestou se vydat k restauraci na oběd. Je zvláštní, jak si po nehodách člověk vzpomene na ten okamžik, kdy se rozhodoval kterou cestu zvolit. Vždycky má pak pocit, že měl nějaké vnitřní tušení, že cesta, kterou si vybral nebyla správná. Ale tak to není. Žádné tušení se nekoná. 

Vlčák, kterého jsme potkali cestou byl nevítaným společníkem. Bernard ho hned od prvního momentu neměl rád a podle štěkotu jsme poznali, že se ho bojí. Ale vlčák velikosti malého lesního medvěda měl bez vodítka volné pole působnosti. Bernarda chňapl a parkrát s ním zatřásl. Trvalo to vteřinu. Vteřinu, během níž ho popadnul tak nešťastně, že mu zlomil nohu. 

Že je zlomená nadvakrát a že má vypadlou i kyčel jsme zjistili až v nemocnici v Postojné na Slovinsku, kam jsme museli jet přes dvě hodiny, protože to byla nejbližší nemocnice, kde mohli naše malé řvoucí chundelaté zvíře opravit. 

V sobotu ho operovali a v pondělí už jsme si ho mohli odvézt domů. Dávat dohromady se bude asi měsíc a už na vždycky bude pípat na letištích.

To co tím chci říct, je to, že váš život může změnit jedna vteřina. Ale nikdy to nebudete čekat, nikdy na to nebudete připravení, ať už si myslíte cokoli, nikdy jste neměli tušení předem. Nevyčítejte si to. Stačí když si jako v mém případě povzlykáte jak si připadáte neschopní, když se snažíte postarat o malého marůdka a on co chvíli po skoro každém dotyku kvíká.

Já jen, že tady není místo pro žádné co by kdyby. I jedna vteřina uplyne a hned za další vteřinu je minulostí. A vy se musíte postarat o to co je teď. V našem případě o hafana se sešroubovanou kostí, který za měsíc a půl bude zase fit a na Vašíkovo svatbě si určitě už zahopsá :))

Teďˇnemá smysl s pacientem cestovat. Chvilku si odpočine v Praze a pak se zase můžeme vydat na cesty. A já už se moc těším do Benátek! :)

Croatian snack, Part three. Wilder brother.

Croatian snack, Part three. Wilder brother. • Taste of Croatia on baraperglova.com

Yesterday we went with our current hosts into a wild nature for picking wild asparagus. It was not for the first time we did it, in Medulin were places with this tasty gift from nature as well, but yesterday it was for the first time I had a chance to photograph them. Well...at least I tried. I took few pictures before cooking, but when I finished it was too dark to photograph result of my speciality. So I hope that next time I will have better timing :)

It's Spring so the season of asparagus right began, but this asparagus which you find here in the nature is a bit different than the ones we know from the Czech republic or northern countries at all. It is wild so that means that you can find it in bushes almost everywhere while walking with the dog :) Wild asparagus is much thinner and you can find at the end of the season very long ones, about 2 meters. But edible part could be only 30 centimeters. For Croatian people is picking asparagus something very similar to picking mushrooms in Czech, but this event I enjoyed much more than mushrooms, because usually I don't recognize the good ones from the toxic ones. And that could be dangerous. "Mmmm, delicious mushrooms, these I have for the first time..." yes, and the last time as well...  

There is a lot of recipes for this kind of asparagus, from omelette, asparagus with shrimps, soup,...but the first one we did is with scrambled eggs. You will let boil one mug of water with olive oil, while the water starts to boil you will add pieces of asparagus. Best option how to process asparagus is tear it by pieces, start at the head and continue till it will be that hard that will be not possible tear more. Then you have to wait about 10 to 15 minutes until the water disappear and all what remain is asparagus with olive oil. Then you will add beaten eggs and blend it till your eggs looks fine. I don't like them too slimy :)

Anyway yesterday I didn't cook them like that, because only eggs you can buy around are 4. I really didn't know that this number exist, I think they must read before bedtime to them Fifty shades of Grey, to make them so bad. 
So I prepared them in very similar way, just instead of eggs I added a bit of garlic and fresh pasta. More than snack it was dinner actually. Maybe I should next part rename for Taste of Croatia or something like that :)

//

Včera jsme vyrazili s našimi současnými hostiteli do divoké přírody na sběr divokého chřestu. Nebylo to poprvé, i v Medulinu byla místa, kde se tenhle lahodný dárek přírody dal hojně nasbírat, ale včera jsem měla poprvé šanci stihnout si ho vyfotit. Tedy aspoň jsem se snažila. Stihla jsem pár záběrů před přípravou, jenže než jsem svojí specialitu dokuchtila, byla už tma jako v komoře (tam kde obvykle je myš). Tak doufám, že příště si to trochu líp načasuju :)

Je jaro, takže chřestová sezóna právě začala. Ovšem asparagus, který tady můžete najít se trochu liší od toho, kterého běžně kupujete v Česku nebo v severnějších zemích vůbec. Je divoký, což znamená, že si můžete lehkou sváču nasbírat při každé procházce se psem, když víte, ve kterých křovích hledat :). Divoký chřest je o dost tenčí a na konci sezóny můžete najít výhonky dlouhé až 2 metry, z čehož ovšem poživatelná část je tak 30 centimetrů. Pro Chorvaty je sbírání asparagusů něco podobného jako pro Čechy sbírání hub. Tuhle událost jsem si ovšem užívala mnohem víc než houby, obvykle totiž nepoznám vochomůrku od lišky. A to může být nebezpečné. "Mňam, tyhle houby jím poprvé,..." No a taky naposled, děvenko...

Existuje spousta receptů na přípravu chřestu, od různých omelet, přes chřest s krevetami, chřestové polévky,...ale první, který jsme se tady naučili je s míchanými vejci. Necháte v hrnci nebo na pánvi vařit trochu vody s olivovým olejem a až voda začne bublat, přidáte natrhané kousky chřestu. Nejlepší způsob jak divoký chřest zpracovat je začít od těch střapatých hlaviček a trhat dokud to půjde a stonky nebudou natolik tvrdé, že už nebude možné je odtrhnout. Pak počkáte asi 10-15 minut, dokud se voda nevyvaří a nezůstane jen chřest s olivovým olejem. Do téhle směsi přidáte rozšlehané vejce a mícháte dokud nebudou podle vaší chuti. Já totiž nemám ráda, když jsou moc slizká a nechávám se smažit skoro až do mrtva. Jsem barbar, já vím.

Nicméně včera jsem je nepřipravovala přesně tímhle způsobem, v okolí se nedají sehnat jiná vejce než čtyřky a to jsem netušila, že něco takového je možné. To těm slepičkám musí snad číst před spaním Padesát odstínů šedi, aby se mohly mít takhle špatně. 
Ale připravila jsem je podobným způsobem, jen na konci jsem přidala trochu česneku a místo vajec čerstvé těstoviny. Víc než sváča to byla asi spíš večeře. Jestli já bych neměla další část pojemnovat Chuť Chorvatska nebo tak nějak :)

Croatian snack, Part three. Wilder brother. • Taste of Croatia on baraperglova.com

Do you like it? Follow my blog on Bloglovin for more like this!

People: Emil's goatfarm in Medulin

IMG_3067.jpg

We planned goat farm trip for another day than we actually were, moreover we went there a bit late, around 6 pm so I hoped that I will have enough light for catching few shots. But I was excited about going to this farm, because I want create new category People and devote there a space to what interesting people do for living or what they do for pleasure.

Upon arrival at a small farm in Medulin showed the most enthusiasm our Bernard, who happily bark like crazy and in his eyes you could literally see the desire to play for a while shepherd dog and run into a goats. In his case they would probably run away, rather than form in a flock, so Peter stood at a distance and I went to meet the smiling Emil, owner of this farm. Emil welcomed us with a firm and hearty handshake and immediately apologized, he did not speak much English, but who felt embarrassed was actually me because he could communicate in German and Italian. By the way as we noticed during our stay, it is quite common for Croats speak these languages.

Emil bought the first goat 31 years ago, when his daughter was born and laughing adds that as the family grew, grew the flock as well. Before goat farm was founded he worked as economist at different companies, but as he himself admits, he had always been an environmentalist in his mind, so the farm was quite natural decision. Now he has about fifty goats and this year expect production of 10 - 15 kilos of goat cheese a day.

A lot of customers who buy Emil's cheese there are regular customers, but they did not have problems with sales anyway. When recently intervened in Croatia goat disease, a lot of farms were significantly affected, but it wasn't the case of Emil's farm and his cheese is even more desirable.

It was not easy to take pictures of goats up close, because they hopped across the farm and were quite restless. But the order was very well taken by two Croatians shepherds and I must say they were one of nicest dogs I've seen in a while :)

Then we went to see the small cute goatlings that are currently still in the corral and before leaving Ivo showed us the amazing space where goats graze. They haven't available only garden and olive grove, but huge field just across the road as well. Happy goats :))

But our excursion didn't end here. We stopped in the center of Medulin at Emil's wife Ingrid, who showed us the space where goat's milk cheese is produced. Inside, everything was pretty clean and quiet as the first batch of cheese they will produce next week, because season right begins. Ingrid showed me all the machines, instruments and apparatus for producing and then the grids where goat cheese matures. On them sat a few cobs first cheese they prepared just only for their own consumption.

I really admired them for all they established by themselves as well as manufactures a cheese. On the way back Ivo told us that Emil and Ingrid are both really hardworking people. They have always been very active, Emil was for 6 years as a farmer and Medulin mayor at the same time and I just said that I should to take them as an great example.

//

Výlet na kozí farmu jednoho z přátel našeho hostitele Iva jsme měli původně naplánovnaou na jiný den, než jsme skutečně byli, navíc jsme dorazili až v podvečer, chvíli po šesté, kdy se už výrazně smrákalo a tak jsem doufala, že zachytím aspoň pár záběrů dokud bylo aspoň trochu světlo. Ale moc jsem se na farmu těšila, hlavně proto, že jsem už dlouho plánovala kromě toulek po obchodech (Shoptours) založit i kategorii, která by byla věnována lidem a tomu co dělají, co je jejich řemeslo, čím se živí nebo alespoň čím se baví.

Po příjezdu na malou farmu v Medulinu projevoval nejvíc nadšení náš Bernard, kdy radostně štěkal jako o závod a v jeho očích jste doslova mohli spatřit tu touhu si na chvíli zahrát na pasteveckého psa a ty kozy pěkně prohnat. V jeho případě by se spíš rozutekly než utvořily stádo, takže s Petrem stáli opodál a já se vydala vstříc usmívajícímu se Emilovi, kterému farma patří. Emil nás přivítal pevným a srdečným stiskem ruky a hned se omlouval, že neumí moc anglicky, ale zahanbeně jsem se cítila já, protože on se uměl domluvit ještě německy a italsky, což, jak jsme si během našeho pobytu všimli, je u Chorvatů poměrně běžné.

Emil si pořídil první kozu před 31 lety, když se mu narodila dcera a se smíchem dodává, že jak se rozrůstala rodina, rozrůstalo se i stádo. Předtím, než kozí farmu založil byl ekonom v různých firmách, ale jak sám přiznává, myslí byl vždycky ekolog, takže farma byla poměrně přirozeným rozhodnutím. Teď má koz kolem padesáti a letos očekává výrobu 10-15ti kilogramů kozího sýra denně.

Spousta zákazníků, kteří u něj kupují sýr jsou stálí zákazníci, ale ani tak nemají s odbytem problémy. Když před nedávnem zasáhla v Chorvatsku kozí choroba, spoustu farem to znatelně zasáhlo, ale Emilovy farmy se to nedotklo a jeho sýr je tak ještě více žádaný.

Nebylo snadné kozy vyfotit zblízka, protože neposedně hopkaly po celé farmě a byly poměrně dost živé. Ale o pořádek měl dobře postaráno párek dvou černých chorvatských pasteveckých psů a musím říct, že milejší hafany jsem už dlouho neviděla :)

Pak jsme se šli podívat na malá kůzlátka, která jsou momentálně ještě v ohradě a před odjezdem z farmy nám ještě Ivo ukazoval ten úžasný prostor kam se kozy chodí pást. Nemají totiž k dispozici jen zahradu a olivovníkový sad, ale ještě celé obrovské pole hned přes cestu. Šťastné to kozy! :))

Na samotné farmě ale naše exkurze neskončila. Zastavili jsme se v samotném centru Medulinu u Emilovy ženy Ingrid, která nám ukázala prostory, kde se z kozího mléka vyrábí sýr. Uvnitř bylo všechno nádherně čisté a tiché, protože první várka sýra se tu bude vyrábět až za týden, sezóna totiž terpve začíná. Ingrid mi ukázala všechny stroje, nástroje a přístroje pro výrobu a taky rošty, kde kozí sýr dozrává. Na nich trůnilo pár bochníčků prvního sýra, který si zpracovali zatím jen pro vlastní spotřebu.

Moc jsem je obdivovala za to, že všechno co mají si zřizovali svépomocí, stejně tak vyrábí i sýr. Ivo mi cestou ještě doplnil, že Emil i Ingrid jsou oba dva opravdu tvrdě pracující lidé. Vždycky byli hodně aktivní, Emil byl dokonce 6 let jak farmářem, tak i Medulinským starostou současně a já jsem si hned říkala, že bych si z nich měla vzít příklad.

Croatian snack, Part two.

Croatian snack, Part two. • photography by baraperglova.com

Last time I wrote about snacks from local products - bread with skuta and honey. This time it is skuta again, but now in salty version. With Paški sir, famous cheese from Pag Island. This cheese is special in taste, because the sheep they produce the milk from which is this cheese made, eat a grass which is growing out of the cracks between the rocks on Pag Island and this grass is a bit salty itself because of sea and local weather there. That's how it describe our host. It's true, that this cheese has quite strong taste, very salty and very ovine, but in combination with neutrally skuta and Pula's olive oil it is perfect! :)

//

Posledně jsem psala o tom jaká jídla z místních surovin tady v Chorvatsku můžete ochutnat a minule byla řeč o chlebu se skutou a medem. Tentokrát je to znovu skuta, ale ve slané verzi, se slavým sýrem z ostrova Pag - Paški sir. Tenhle sýr je speciální hlavně svojí chutí, protože ovce, které produkují mléko, že kterého je sýr vyroben, jedí trávu, která vyrůstá z prasklin skalisek ostrova Pag a sama o sobě je díky okolnímu moři a počasí trochu slaná. Tak nám to tedy popisoval náš hostitel. Je pravda, že tenhle sýr má trochu silnou chuť, dost slanou a dost ovčí, ale v kombinaci s neutrální chutí skuty a s Pulským domácím olivovým olejem to bylo perfektní! :)

Croatian snack, Part two. • photography by baraperglova.com

Photos by me

Croatian snack, Part one.

Croatian snack, Part one. • photography by baraperglova.com

One of the things I love about traveling is having local specialties and food at all. For example in the garden where we live now is olive trees plantation, we have lemon tree at entrance, which yield for almost whole year and not that far is mandarine tree and pomegranate tree. But I will not write just about fruits today.

Yesterday we bought on local farmer's market in Pula another, mostly milk products and immediately I got an idea write about that what snacks could here satisfied many sweet tooth. Today in sweet version. I like having fresh bread with skuta and honey. Skuta is a product which is made while producing sheep cheese and specifically is great because it's taste is neutral (bit like mozzarella) so you can prepare it in many versions, sweet, salty or spicy, just like you want. It's consistency is like hard cottage cheese and you can also eat it just like that, it has kind of sweet cream taste.

Honey is of course local Istrian, bread is from local bakery, I drank local milk and my only one misconduct are Golden Delicious apples which are not from local market, but still they are good :)

//

Jedna z věcí, které na cestování miluju je možnost ochutnávání místních jídel, specialit a surovin vůbec. Třeba na zahradě, kde teď bydlíme je olivovníkový sad, před vchodem máme citronovník, který plodí víceméně celoročně a o kousek dál je mandarinkovník (omlouvám se znalcům a všem mandarinologům, jestli se ten keř nazývá jinak) a o kousek dál je jabloň s granátovými jablky. Ale o ovoci dnes koncekonců řeč nebude. 

Včera jsme na místním farmářském trhu v Pule koupili jiné, hlavně mléčné speciality a to mě okamžitě vybídlo k tomu napsat o tom, jaké svačinky tady mohou uspokojit nejeden mlsný jazyk. Dnes to bude ve sladkém duchu. Oblíbila jsem si čerstvý chleba se skutou a s medem. Skuta je produkt, který vzniká při výrobě ovčího sýra a konkrétně tahle je výborná v tom, že není chutově výrazná (asi tak nějak jako mozzarella) takže se dá upravovat na všemožné způsoby. Konzistencí je zhruba stejná jako tvrdý tvaroh a dá se klidně jíst i jenom tak, má trochu nasládlou smetanovou příchuť. 

Med je samozřejmě jak jinak než místní istrijský, ačkoli příště se při výběru pokusím sáhnout po jiném než květovém, ten mi zas až tak nejede. Chleba je z místní pekárny, zapíjela jsem mlékem od farmáře a můj jediný prohřešek jsou snad jen ty Golden Delicious, které jako jediné z místního trhu nejsou :)

Croatian snack, Part one. • photography by baraperglova.com

Find your little heaven.

Find your little heaven • #acrosstheeurope #croatia #premantura • photography by baraperglova.com

Park in Premantura si little piece of heaven in a world, where the sea is noisy and slightly salty air smells like conifers. I know that there are more beautiful places on earth, but today was enough for me to live for the current moment.
For the one, when you are looking thoughtfully on the open sea and still you aren't sure how is possible when the earth is round it is round water as well,
the one when you went wrong foot on the stony rocks, but do not complain, because at least you are at the sea,
the one when you are trying to unriddle love messages on flat stones on the coast a think about that of somebody somewhere ever wrote something for you,
the one when you climb up the cliff to catch even nicer photo and look for the right place so long that the magic of light is already gone,
the one when you realize that there is a risk that you take home with you furry foundling which you started call Hugo,
for the one when you can not get enough of that amazing addictive scent of the sea, which you know only from a hot days, but now with the cold wind seems such a new and unsniffed,
for the one when you listen to incredibly ridiculous bleating sheep on grass,
or for the one when the sheep bells almost waddle you to sleep.

Life is full of details, which worth to assemble them into a giant puzzle.
Then it generates a completely different dimension.

P.S.: Hugo found his owner, so we have still just Bernard :)

//

Park v Premantuře je malý kousek nebe na zemi, kde šumí moře, jemně slaný vzduch voní jehličnany a jsem si jistá, že v létě si lehký vánek u břehu moře rozverně pohrává s jakoukoli blůzkou (ano i blůzkou těch, kterým rozvernost ani trochu nesluší). Já vím, že existují i krásnější místa na zemi, ale dneska mi stačilo žít pro ten momentální okamžik.
Pro ten, kdy se zamyšleně díváte do dáli na otevřené moře a pořád vám není jasné jak to, že když je země kulatá, je dokulata i voda,
pro ten, kdy se vám zvrtne noha na kamených skaliscích, ale neremcáte, protože aspoň k tomu máte to moře,
pro ten, kdy luštíte zamilované vzkazy na plochých kamenech u pobřeží a přemýšlíte, jestli někdy někde někdo napsal něco taky pro vás,
pro ten, kdy šplháte na útes abyste zachytili ještě hezčí záběr a hledáte místo tak dlouho až je kouzlo světla v čudu,
pro ten, kdy si uvědomíte, že hrozí, že si s sebou domů odvezete chlupatého nalezence, jemuž dáte jméno Hugo,
pro ten kdy se nemůžete nabažit té strašně návykové vůně u moře, kterou znáte jen z rozpálených dnů, ale teď v tom studeném větru se zdá taková nová a neočichaná,
pro ten, kdy na pastvě posloucháte neskutečně směšné bečení ovcí
nebo pro ten, kdy vás ovčí zvonky skoro ukolébají k spánku.

Život je plný detailů, které stojí za to poskládat do sebe do obřích puzzlí. Pak totiž dostanou úplně jiný rozměr.

P.S.: Hugo našel svého páníčka, takže máme pořád jen toho Bernarda.

Photos by me

Let's enjoy the sun!

IMG_2775.jpg

"Honey, this what we have around is much better than Esplanade!", I told to Petr after I came back from walk with Bernard along the coast about two hours ago. We are right now in Medulin and it is pretty good change from rainy Ljubljana and chilly Gmunden.

Petr was afraid that the weather will not be that different from Slovenia, because we are moving "just" 200 kilometers to the South. But our host Ivo told us that the Spring is actually here already for 2 weeks which we can see from blooming trees and tiny meadow flower around.

Today is here pretty nice warm 15°, but is not necessary to envy nice weather or flowered Spring, because warm weather should endure tomorrow and on Wednesday but from Thursday we expect rainy days again. So let's enjoy the sun! :)

//

"Miláčku, tuto tady kolem nešahá Gmundenu ani po Esplanade!", zvolala jsem asi před dvěma hodinami, když jsem se vrátila s procházky s Bernardem kolem pobřeží menšího poloostrůvku v Medulinu, kam jsme přijeli včera odpoledne. Řeknu vám, je to moc příjemná změna oproti věčně pršavé Lublani nebo mrazíkovému Gmundenu, kde jsme byli předminulý týden. 

Petr se bál, že to až taková změna počasí nebude, protože se přesouváme "jen" 200 kilometrů na jih, ale jak nám včera pověděl náš hostitel Ivo, jaro je tady v plném rozpuku asi 14 dní, čehož jsme si všimli i my sami z rozkvetlých stromů a drobných lučních kvítek všude kolem. 

Dnes je tady asi tak 15°, ale není třeba nám pěkné počasí ani jaro v rozpuku závidět, teplo tu bude ještě zítra a trochu slunce i pozítří a od čtvrtka má být zase pršavo. Takže si to utíkáme užít! :)

Photos by me