do what you love

Valentine is about love.

I don't like Valentines Day just because is too commercial and big companies are trying to impose the idea that you HAVE to buy something to your beloved ones even if it should be just box of chocolate. 

Although I don't celebrate this day, still I think Valentine should be and actually IS about love. Just think a little bit on yourself and simply do on this day something you really love.
Be with your beloved ones, spend all day in bed, watch your favorite movie, eat ice-cream, hang out with friends, complain to politics, go to the park, plant a flower, bake a cheesecake, climb on a tree, go to the zoo, look at the sky, lie on the floor, dress up nice, go to the river, hug your lover, drink a tea, make a trip, learn something new, hold someone's hand, write a novel, read a poetry, change your live, clean your house, clean your mind,...enjoy it. 

Why to do this just because is Valentine and don't do what makes you happy every day? Because some of your favorite things you just cannot do every day. Like spend all day in bed ;) And if you cannot make it on Friday, you have all weekend. Maybe you should actually do special day like this every week! Valentine is just good memorable date to start :))

Happy Valentine, like yourself!

//

Nemám v lásce slavení dne svatého Valentýna ale jen proto, že je moc komerční a velké společnosti jako by se vám snažily vnutit, že MUSÍTE něco v tenhle den svým nejbližším koupit, protože "se to má", i kdyby to měla být jen čokoška.

Přestože však tenhle den neslavím v tom pravém slova smyslu, opravdu si myslím, že Valentýn by měl být a JE o lásce. Prostě ten den myslete trochu na sebe a dělejte to, co milujete.
Buďte se svými milovanými, prolenošte celý den v posteli, podívejte se na svůj oblíbený film, dejte si zmrzku, vyražte ven s přáteli, stěžujte si na politiky, běžte do parku, upečte koláč, zasaďte kytku, vylezte na strom, běžte do zoo, dívejte se na nebe, pěkně se nastrojte, pozorujte řeku, obejměte kamaráda, vychutnejte si čaj, udělejte si výlet, naučte se něco nového, držte něčí ruku, napište povídku, přečtěte si báseň, změňte život, ukliďte si doma, ukliďte si v hlavě, užijte si to.

Proč to dělat zrovna na Valentýna a nedělat to co vás dělá šťastnými každý den? Protože některé z těch věcí každý den prostě dělat nemůžete. Jako třeba prolenošit ho v posteli ;) A jestli to nestihnete v pátek, máte na to celý víkend. Nebo byste si takovýhle speciální den vlastně mohli dělat každý týden! Ale pořád je pravda, že se bude dobře pamatovat, že jste začali zrovna na Valentýna :))

Hezký Valentýn, mějte se rádi!

All pictures via my Pinterest
1 / 2 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9

Do what you love. Like me.

I would like to share with you one of my thoughts. You know often I hear or read Do what you love. This is very nice idea, but why I hear it as an adult?

When I was 6, I often moved with furniture. I loved to do makeovers. And I loved to reorganized the decorations to be aesthetically beautiful. I was doing it for many years, but I couldn't to do it so often as I wanted, because my mom hated to see it and she didn't like a changes. Always she said "Oh my god, what are you doing?! Move the furniture back! Now!" 
Oftentimes when I came home from school I had three or four hours before my mum came home. During that time I moved furniture, just to see how it looks and then put it back into place. Thanks to this "hobby" I trained my spatial imagination because I could try what works in space and what doesn't work. 

When I was 9 my father bought me a graph paper and even I didn't know that there is some occupation like interior designer, I started to draw a floor plan of the house with furniture and decorations. When I was 11 I made a cardboard model of an apartment, with table, bed, stools, pillows and textiles. 

I grew up and decided to be a designer. Or interior designer. Or decor stylist. Actually doesn't matter how I call it, but still I love to work with furniture and decorations in the space. And everything started when I was six and when I discovered this my passion. 

But what would happen if I became discouraged because of my mom? What if I listened her and stopped to do this? I might to do something different today. Work as a shop assistant in a store. Or be an accountant. Or stewardess. But would that make me happy? 

Today I am extremely close to the work that really make me happy. 

Why am I saying this?

If you have a kids, I would like to say you Let your kids to do what they love and what them make happy. You never know what they can do as adults and for what about they will passionate in whole life. 

And if you have no children, you grew up and are you reading this I would like to say to you, it's never too late - If you have a dream about what you love to do, just go for it! And don't wait for a miracle. Your dreams will come true only when you start to work on it. 

And if you still have this lucky to do what you love, you have another option - love what you do, because Do what you like is freedom, Liking what you do is happiness.

// 

Chci s vámi sdílet jednu z mých myšlenek. Víte, často slýchám nebo čtu frázi Do what you love (Dělej to co miluješ). Je to krásná myšlenka, ale proč jí slyším až jako dospělá?

Když mi bylo 6, často jsem stěhovala nábytek. Milovala jsem předělávání bytu. Stejně tak jsem milovala přerovnávání dekorací tak, aby byly esteticky pěkné na pohled. Dělala jsem to po mnoho let, ačkoli to nešlo až tak často jak jsem chtěla, protože moje máma to nerada viděla a neměla ráda změny. Pokaždé řekla "Ježišmarjá, co to zas děláš?! Okamžitě přestěhuj ten nábytek zpátky a hned!"
Často když jsem přišla ze školy domů, měla jsem tak tři čtyři hodiny než se moje máma vrátila domů z práce. Využila jsem ten čas, přestěhovala nábytek jen abych se podívala jak to vypadá a pak ho dala zase zpátky na místo kde bylo. Díky tomuhle svému "koníčku" jsem si trénovala prostorovou představivost protože jsem si mohla vyzkoušet co v prostoru funguje a co ne. 

Když mi bylo 9, můj táta mi koupil milimetrový papír a ačkoli jsem netušila, že vůbec existuje nějaké povolání jako architekt nebo už vůbec ne interiérový designér, začala jsem na milimetrový papír kreslit přesný půdorys, včetně rozmístění nábytku a dekorací. Když mi bylo 11 vyrobila jsem si z kartonu model bytu se stolky, postýlkami, židličkami i včetně polštářků a textilií. 

Vyrostla jsem a rozhodla stát se designérkou. Nebo návrhářkou interiérů. Nebo home stylistkou. Vlastně je jedno, jak to nazývám, ale pořád je to o tom stejném, o mojí zálibě v práci s nábytkem a dekoracemi v prostoru. A všechno to začalo, když mi bylo 6 a když jsem začala objevovat svojí vášeň.

Ale co by se stalo, kdybych se nechala svojí mámou odradit. Co kdybych jí poslouchala a přestala to dělat. Možná bych dnes dělala něco jiného. Pracovala jako prodavačka v obchodě. Nebo jako účetní. Nebo letuška. Jsou to pěkná povolání, ale byla bych opravdu šťastná? 

Dnes jsem neskutečně blízko tomu, co mě doopravdy šťastnou dělá. 

A proč to říkám? 

Jestli máte děti, chci vám říct, Nechte svoje děti dělat to co je baví. Nikdy nevíte co jako dospělí budou dělat a jaké vášně je budou provázet celý život.  

A jestli děti nemáte, už jste vyrostli a čtete tohle chci vám, říct, že ani tak není pozdě - Jestli máte sen o tom, co byste chtěli dělat, prostě si za tím jděte! A nečekejte na zázrak. Vaše sny se začnou plnit jen když na tom začnete pracovat. 

A jestli jste ještě pořád neměli to štěstí, abyste dělali co milujete, stále máte tuhle možnost - milovat to co děláte. Protože Dělat to co miluješ je svoboda, Milovat to co děláš je štěstí.