dog

Bridget Jonesová by nemohla mít psa.

Mít psa není pro padavky. Což bohužel nevylučuje, že by kdejaká padavka neměla psa. Tou nejdůležitější věcí, co musíte mít je sebevědomí. Zmatkaři, nešikové, ustrašení joudové a lidé co nevěří ani sami sobě jsou nejspíš ti nejhorší páníčci. Poznáte je tak, že svoje psy nevenčí, jeijch psi venčí je. Takže jestli nelovíte svoje sebevědomí v hluboké kapse špinavých kalhot z minulého týdne, je to první krok k úspěšnému soužití se psem. Všemu ostatnímu vás váš pes naučí, mimo jiné těmhle věcem:

1. Trpělivosti.
Abyste psa dobře vychovali, nejde na to jít přes násilí. Musíte vyhrát a ukázat, že jste ti silnější, ale bohatě to stačí mentálně, ne fyzicky. Takže když učíme našeho dominantního Bernarda nějaký povel, často je to souboj nervů, protože na to jak je ta blecha malá, je dost vytrvalá. Po tolika letech vím, že když něčeho chci dosáhnout, a Bernard dělá, že neslyší, musím vytrvat. Zachovat si chladnou hlavu, nezvyšovat hlas, jen klást větší důraz na to co říkám, neustoupit ani o píď a nikdy, nikdy, nikdy na něj nešahat, když se má odsunout z mojí půlky postele. I malé blechy koušou.

2. Naslouchání.
Pes, to není váš otrok. Není to hračka ani počítač, co můžete naprogramovat, aby dělal všechno co řeknete. Je to osobnost stejně jako člověk. Pes je váš parťák, se kterým si musíte umět rozumět. Nebo spíš se to musíte naučit a občas se smířit s tím, že některé věci dělat nebude, protože to není jeho přirozenost. Nebo naopak některé věci ho neodnaučíte. Ale důležité je ho umět poslouchat. Pes vám totiž řekne úplně všechno, jen svým vlastním jazykem. Takže už víme, že když Bernard chodí kolem a bubnuje do věcí tak má roupy a chybí mu pohyb. Taky poznáme kdy na nás hraje psí oči jen aby něco dostal. Poznáme i který jeho štěkot znamená, že se bojí. Víme, že když si lehne na naše nohy neznamená to, že nás má rád, ale že nás hlídá a snaží se dokázat svojí nadřazenost. Psi umí mluvit, to jen my často neumíme poslouchat.

3. Smíření
Občas si myslím, že Bernard se narodil do špatné rasy a měl spíš být ovčácký pes. Když totiž jdeme kolem ovcí (a že v Británii kolem nich chodíme často!) Bernard se na vodítku zblázní a tahá jako splašený. Nevidí, neslyší, na osvědčené povely jako "Dobrota" nereaguje vůbec a při procházce kolem ohrad za ním vlajeme jako bychom venčili dogu. Jednou jsme takhle šli na procházku s Bernardem na volno, po cestičce, kterou lemovala kamenná zídka z obou stran. Na obou loukách za kamennou zídkou se pokojně pásla stáda ovcí. Bernard zrychlil tempo. Pravila jsem Petrovi, že by byla sranda, kdyby jsme najednou Bernarda viděli běžet po tom poli. Smála jsem se ještě dalších pár metrů, dokud jsme nezaslechli zběsilé Béééé! Béééé! BÉÉÉÉ! Za stádem asi dvouset ovcí pelášil Bernard, hnajíc je směrem do ohrady. A já místo toho abych se bála jsem se začala nepříčetně smát. Pozorovala jsem tu bílou skvrnu jak běží jako raketa nejdřív tam a po chvíli s menším stádem asi třiceti ovcí zase zpátky. Evidentně to byl moment jeho života. Nemuseli jsme ho ani nijak zvlášť nahánět, protože se po chvíli vrátil sám, s pyšným výrazem ovčáka, který hrdě vykonal svojí práci. Při každé další procházce kolem ohrady nám sice tahá ruku tak, že jí máme dlouhou skoro až na zem, ale jsme s tím smíření. Je to velký pes v malém těle.

4. Zdravé ignoraci
Bernard nemá rád pomalou jízdu v autě, brždění a jízdu do zatáček. Taky když v autě jede někdo navíc. Nebo když ho do jeho cestovního domečku zavřu moc brzy, tedy ještě dřív, než se uklidní a sám si do něj lehne. Jeho neštěstí se pak projevuje tím, že kňourá. Nejdřív jen trochu a potichu. Pak pomalu přidává na hlasitosti až do té fáze, kdy není slyšet vlastních myšlenek. Když to dosáhne levelu, že nám to rve uši a mučí, jako bychom poslouchali Justina Biebra, tak vím, že se něco děje, ale dokud jde jen o pokňourávání, většinou stačí ho ignorovat. Ale to chce pevné nervy. A hodně. Ale nakonec po pěti letech už to často ani nevnímám. Jsem vycvičená!

5. Zachovat si pokerovou tvář
Jednou jsme takhle byli u nové hostitelky a první večer si povídáme v obýváku. Ona sedí v křesle a my s Petrem naproti ní na pohovce. Bernard si hraje na průzkumníka a šmejdí kolem. Všechno je ok, v jednu chvíli se zdá, že už tam není víc ke zkoumání a tak si lehne na koberec ke krbu a dělá že spí. A pak najednou jako by si uvědomil, že na něco zapomněl. My se oddáváme zcela vážné konverzaci o oddělení Skotska od Anglie a Bernard se začíná podivně motat kolem rohu křesla. Přesně jsem zaznamenala ten okamžik, kdy se snaží najít ten správný úhel kam zvednout nohu. Jenže to trvalo asi 2 vteřiny. Neměla jsem dostatek času zareagovat. Nemohla jsem vystřelit z křesla s křikem NÉ!!, protože už by stejně bylo pozdě a my bychom riskovali velice nelichotivé hodnocení. Bernard urychleně vypustil svojí nádrž a jal se znovu ulehnout ke krbu s pyšně dokončenou misí. My oba jsme se tvářili jakože vůbec nic nevidíme, pouze jsme trochu zrudli, mírně vykulili oči a já se zasekla uprostřed věty. Naše hostitelka nic nepoznala, zahráli jsme to na Oscara.

6. Smíchu
Bernard není a nikdy nebude dokonalý pes. Bude stejně tak nedokonalý jako jsme nedokonalí my, jeho páníčci. Ale milujeme ho. I ve chvílích, kdy kvůli hlasitému kňučení zvažuju jestli existuje psí Rohypnol, když obskakuje cizí psy a nohy, když žebrá a zkouší odolnost vůči psím očím u nových lidí,...To všechno vynahrazuje tím, že nás umí rozesmát. I ve chvílích, kdy je nám dost pod psa stačí, když předvede jeden ze svých osvědčených kousků, které nepochopí nikdo jiný než my sami. Se psem náš život není jako dřív a rozhodně nikdy není nudný!

Foto © Můj Instagram

One second.

What happened last week shaker with our plans. Not forever, not for a long time, but last night we came back to the Czech Republic for a while.

How one second could derail your life.

It was a completely normal walk around the small village on the coast of the island of Krk. We admired the view of the sea and then decide which way to go to the restaurant for lunch. It is strange how after accident one remembers the moment when deciding which path to choose. I always have the feeling that I had some internal notion that the path he chose was incorrect. But it is not. There is no notion at all.

The dog - Alsatian - we met was an unwelcome companion. Bernard did not like him from the very first moment and by barking we knew that he has a fear of him. But this dog in size of a small bear had no leash and was free to move. He grabbed Bernard and shook him a few times. It took a second. Second, during which he grabbed him so badly that he broke his leg. 

That It's broken twice and has his hip dropped out we found out at the hospital in Postojna in Slovenia, where we had to drive over two hours because it was the nearest hospital, where they could our little roaring shaggy beast repair. 

He had his surgery on Saturday and on Monday we could take him home. He should be okay in about month and he will always going to beep at airports. 

What I mean by this is that your life could change one second. But every time it will unexpected, you will be never prepared for this, whether you believe you never had any notion beforehand. Do not blame it. Maybe it will be enough if you will cry for a bit like me how you feel incapable when trying to take care of small sick creature and he squeak almost after every touch.

It's just that there is no place for what ifs. Even one second elapses and just another second is gone. And you have to take care of what it is now. In our case of doggie with screwed bones, who should be fine in a month and a half and I am sure that he will hop again on our friends wedding next month :)

For now there is no reason to travel with our little patient. He will rest for a while in Prague and then we can continue in our journey again. And I'm looking forward to Venice! :)

//

To, co se stalo minulý týden zamávalo našimi plány. Ne na furt, ne na dlouho, ale včera v noci jsme se vrátili do Česka. 

Jak vás může vykolejit jedna vteřina.

Byla to úplně normální procházka po malé vesničce na pobřeží ostrova Krk. Kochali jsme se výhledem na moře a pak se rozhodovali, kterou cestou se vydat k restauraci na oběd. Je zvláštní, jak si po nehodách člověk vzpomene na ten okamžik, kdy se rozhodoval kterou cestu zvolit. Vždycky má pak pocit, že měl nějaké vnitřní tušení, že cesta, kterou si vybral nebyla správná. Ale tak to není. Žádné tušení se nekoná. 

Vlčák, kterého jsme potkali cestou byl nevítaným společníkem. Bernard ho hned od prvního momentu neměl rád a podle štěkotu jsme poznali, že se ho bojí. Ale vlčák velikosti malého lesního medvěda měl bez vodítka volné pole působnosti. Bernarda chňapl a parkrát s ním zatřásl. Trvalo to vteřinu. Vteřinu, během níž ho popadnul tak nešťastně, že mu zlomil nohu. 

Že je zlomená nadvakrát a že má vypadlou i kyčel jsme zjistili až v nemocnici v Postojné na Slovinsku, kam jsme museli jet přes dvě hodiny, protože to byla nejbližší nemocnice, kde mohli naše malé řvoucí chundelaté zvíře opravit. 

V sobotu ho operovali a v pondělí už jsme si ho mohli odvézt domů. Dávat dohromady se bude asi měsíc a už na vždycky bude pípat na letištích.

To co tím chci říct, je to, že váš život může změnit jedna vteřina. Ale nikdy to nebudete čekat, nikdy na to nebudete připravení, ať už si myslíte cokoli, nikdy jste neměli tušení předem. Nevyčítejte si to. Stačí když si jako v mém případě povzlykáte jak si připadáte neschopní, když se snažíte postarat o malého marůdka a on co chvíli po skoro každém dotyku kvíká.

Já jen, že tady není místo pro žádné co by kdyby. I jedna vteřina uplyne a hned za další vteřinu je minulostí. A vy se musíte postarat o to co je teď. V našem případě o hafana se sešroubovanou kostí, který za měsíc a půl bude zase fit a na Vašíkovo svatbě si určitě už zahopsá :))

Teďˇnemá smysl s pacientem cestovat. Chvilku si odpočine v Praze a pak se zase můžeme vydat na cesty. A já už se moc těším do Benátek! :)

How frappante lives? #2 Bernard

As a little girl I never had a dog. Even my boyfriend Petr. When we four years ago decided that we are adult enough and responsible, we began to think that we can test our responsibility on the dog, before we take children. Later we both agreed that children we do not like at all, we do not want them and our dog currently fully supersedes any offspring.

I have to say that before we brought Bernard, we really had no idea what we were getting into, but now after four years, I have to say that our dog tremendously enriched our life and home, trips or free time without him being a big boring.

Bernard is a big concern, and sometimes he makes me crazy when he runs away, he does not listen my commands, he begs when I prepare a dinner but the look in his deep brown eyes and a cute nose will not make me angry for a long time.

I always found cute as dogs have different personalities and different habits. Meet Bernard:  

  • since he was a little puppy he loved to help...with everything...everywhere
    • when he is wet, he is getting crazy and started to run a superfast wheels around our apartment
    • Bernard loooooves a snow! 
    In summer when we are on trip and we are going near to some river or lake, he just get in there, stand there and just let his ears float on the level

    In summer when we are on trip and we are going near to some river or lake, he just get in there, stand there and just let his ears float on the level

    When he find a beetle or a fly on the ground, he becomes a little tyrant. He suck the beetle, then spits, pushes with his nose on the floor and when is the beetle sucked enough Bernard will eat him

    When he find a beetle or a fly on the ground, he becomes a little tyrant. He suck the beetle, then spits, pushes with his nose on the floor and when is the beetle sucked enough Bernard will eat him

    He can make a saddest eyes I have ever seen

    He can make a saddest eyes I have ever seen

    He also loves his usual sleep position

    He also loves his usual sleep position

    his playtoys from IKEA

    his playtoys from IKEA

    open window in the car

    open window in the car

    cups of yogurt

    cups of yogurt

    hiding in shoe cabinet

    hiding in shoe cabinet

    or under the blanket

    or under the blanket

    he loves a bathtime

    he loves a bathtime

    playtime

    playtime

    and time to go on a trip

    and time to go on a trip

    • he loves paper rolls from toilet paper
    • when he wakes up too early in the morning with the fact that he wants to go out, I just tell him "Bernard, get the beddy" and he goes
    • he learned that, once in the morning he hear the sound of locking the iPhone after the alarm goes off, it's time to get up and pulls us out of bed
    • he loves vegetable. especially peppers and carrots
    • he eat tofu
    • after we came home, he bring a slipper and when you ask him "Bernard, are you angry?" he start to sing with the slipper in his mouth
    • his favorite place to sleep in the bed is just between my legs, so if I want to move or turn on the other side I have to practice some gymnastic
    • only two commands that we've learned him perfect: "Bernie, do you want to go out?" and "Bernie, would you like treats (or meat if available)?"

    And what about habits of your loving pets? Tell me your stories :) 

    Photos via my Instagram or personal archive