handmade

Living with touch of Sicily.

Living with touch of Sicily.

English version of this story read right here.

Míši dílnu jsme navštívili v rámci hledání poctivých tvůrců pro obchod HNST.LY. Opouštěli jsme jí po několika hodinách, opět okouzleni, tentokrát Míšinou jemností s jakou přetváří mramorové oblázky ze Sicílie na krásné dekorace i užitečné doplňky pro domácnost. 

Shoptour: Il Papiro

When in Venice you go with the flow of crowds, it is not easy to look around, to don't miss some nice business. You have to pay attention where (on on who) you step with your feet, bit more crazy is walking with dog. But Venice has its charming aisles characterized by an unprecedented contrast if you compare it with crowds on main streets. Deserted places where you could get lost. And once you find some interesting shops, visit it immediately, because you already may not be able to find it again.

Shop HNST.LY

I lately met inspiring people to whom doing what they love brings another positive bonus. They are connecting together with another people with similar life attitude. I am not the kind of person who believe in destiny, but I think this is not a concidence.

Honest by honest.

Honest by honest • via baraperglova.com

For last week in the Czech Republic I had a lot of work. But this time, I don't feel exhausted at all! I am busy as a bee and except book I started working on on more amazing project which has a lot in common with whole meaning of my book. 

My book is about honest people and their small businesses, but I thought it would be amazing if you, my readers, would have a chance buy results of all these creative people from whole Europe. Also you think it would be great? Okay, so stay tuned and next week be surprised with honest products by honest people right here!

//

Poslední týden jsem tady v Česku měla práce až nad hlavu. Ale tentokrát se necítím vyčerpaná ani trochu! Naopak, čím víc pracuju, tím víc mám energie a větší radost z toho co dělám. Jsem pilná jako včelka a kromě knížky jsem začala pracovat na ještě jednom naprosto skvělém projektu, který má s mojí knížkou hodně společného.

Moje knížka je o poctivých lidech, kteří stojí za svým malým byznysem, ale říkala jsem si, že by bylo úžasné, kdybyste vy, moji čtenáři, měli šanci si i koupit výsledky práce těch skvělých kreativních lidí z celé Evropy. I vy si myslíte, že by to bylo skvělé? Tak zůstaňte naladěni a nechte se příští týden překvapit poctivými produkty od poctivých lidí právě tady!

Build a boat.

Our last day in northern Germany we wanted to make a trip together with Suzy to Flensburg, port town on the east side of the ridge of northern Germany, close to the Baltic Sea.

At the end, Suzy with us couldn't go, but at least I took a few photos for her. In Flensburg I shot a little bit more, but what I finally chose to share are the photos from such a small museum that can be found on the periphery of the city at the beginning of the pier.

Visit of this museum could be a bit more interesting. I wanted to interview the owner of the dock, who made these magnificent ship and also reconstructed the old ones. I am sure he definitely had a lot to say about boats as well as his beautiful work, but unfortunately did not speak English, I did not speak German, his wife knew only few basic words so his stories will be for me shrouded in mystery and the only thing I could read are the results of the work that was seen all around. Bent wood and unfinished ship absolutely stunned me. And I was not the only one, also Petr was delighted by these boats, he run his fingers over the folds of black polished wood and expressed a desire one day own something that beautiful. Me too!

Once you are in the museum, sit down there for a while in a nice cafe there. From the pier you can watch on one side the stunning 150 year old ship and on the other side you see docks with workshop, which is open to all passers-by visitors.

//

Náš poslední den na severu Německa jsme si chtěli i se Suzy udělat společný výlet do Flensburgu, přístavního městečka na východní straně výstupku severního Německa, blíž k Baltskému moři.

Suzy s námi nakonec jet nemohla, ale pořídila jsem pro ní aspoň pár fotografií. Ve Flensburgu jsem toho nafotila o maličko víc, ale to co jsem si nakonec vybrala ke sdílení jsou fotky z takového malého muzea, které najdete na okraji centra na začátku přístavního mola. 

Návštěva tohohle muzea mohla být o kapánek zajímavější. Chtěla jsem vyzpovídat majitele doku, který nádherné lodě vyráběl a taky rekonstruoval ty staré. Určitě měl toho spoustu co říct o lodích i o svojí krásné práci, žel však anglicky neuměl a já zase ani trochu německy, jeho žena ovládala jen pár slov a tak jeho příběhy budou pro mě nadále zahalené rouškou tajemna a jediné co jsem mohla vyčíst byly výsledky práce, která byla vidět všude kolem. Ohýbané dřevo a rozestavěné lodě mě naprosto omráčily. A nebyla jsem jediná, Petr si lodě zálibně prohlížel, přejížděl prsty po záhybech černého naleštěného dřeva a projevil přání něco takhle krásného a dřevěného jednou mít. A já jsem pro!

Když už se v muzeu zastavíte, sedněte si na chvíli v příjemné přilehlé kavárně. Z mola můžete pozorovat na jedné straně ohromující i 150 let staré lodě a na straně druhé jsou zmíněné doky s dílnou, která je volně přístupná kolemjdoucím návštěvníkům. 

People: Emil's goatfarm in Medulin

IMG_3067.jpg

We planned goat farm trip for another day than we actually were, moreover we went there a bit late, around 6 pm so I hoped that I will have enough light for catching few shots. But I was excited about going to this farm, because I want create new category People and devote there a space to what interesting people do for living or what they do for pleasure.

Upon arrival at a small farm in Medulin showed the most enthusiasm our Bernard, who happily bark like crazy and in his eyes you could literally see the desire to play for a while shepherd dog and run into a goats. In his case they would probably run away, rather than form in a flock, so Peter stood at a distance and I went to meet the smiling Emil, owner of this farm. Emil welcomed us with a firm and hearty handshake and immediately apologized, he did not speak much English, but who felt embarrassed was actually me because he could communicate in German and Italian. By the way as we noticed during our stay, it is quite common for Croats speak these languages.

Emil bought the first goat 31 years ago, when his daughter was born and laughing adds that as the family grew, grew the flock as well. Before goat farm was founded he worked as economist at different companies, but as he himself admits, he had always been an environmentalist in his mind, so the farm was quite natural decision. Now he has about fifty goats and this year expect production of 10 - 15 kilos of goat cheese a day.

A lot of customers who buy Emil's cheese there are regular customers, but they did not have problems with sales anyway. When recently intervened in Croatia goat disease, a lot of farms were significantly affected, but it wasn't the case of Emil's farm and his cheese is even more desirable.

It was not easy to take pictures of goats up close, because they hopped across the farm and were quite restless. But the order was very well taken by two Croatians shepherds and I must say they were one of nicest dogs I've seen in a while :)

Then we went to see the small cute goatlings that are currently still in the corral and before leaving Ivo showed us the amazing space where goats graze. They haven't available only garden and olive grove, but huge field just across the road as well. Happy goats :))

But our excursion didn't end here. We stopped in the center of Medulin at Emil's wife Ingrid, who showed us the space where goat's milk cheese is produced. Inside, everything was pretty clean and quiet as the first batch of cheese they will produce next week, because season right begins. Ingrid showed me all the machines, instruments and apparatus for producing and then the grids where goat cheese matures. On them sat a few cobs first cheese they prepared just only for their own consumption.

I really admired them for all they established by themselves as well as manufactures a cheese. On the way back Ivo told us that Emil and Ingrid are both really hardworking people. They have always been very active, Emil was for 6 years as a farmer and Medulin mayor at the same time and I just said that I should to take them as an great example.

//

Výlet na kozí farmu jednoho z přátel našeho hostitele Iva jsme měli původně naplánovnaou na jiný den, než jsme skutečně byli, navíc jsme dorazili až v podvečer, chvíli po šesté, kdy se už výrazně smrákalo a tak jsem doufala, že zachytím aspoň pár záběrů dokud bylo aspoň trochu světlo. Ale moc jsem se na farmu těšila, hlavně proto, že jsem už dlouho plánovala kromě toulek po obchodech (Shoptours) založit i kategorii, která by byla věnována lidem a tomu co dělají, co je jejich řemeslo, čím se živí nebo alespoň čím se baví.

Po příjezdu na malou farmu v Medulinu projevoval nejvíc nadšení náš Bernard, kdy radostně štěkal jako o závod a v jeho očích jste doslova mohli spatřit tu touhu si na chvíli zahrát na pasteveckého psa a ty kozy pěkně prohnat. V jeho případě by se spíš rozutekly než utvořily stádo, takže s Petrem stáli opodál a já se vydala vstříc usmívajícímu se Emilovi, kterému farma patří. Emil nás přivítal pevným a srdečným stiskem ruky a hned se omlouval, že neumí moc anglicky, ale zahanbeně jsem se cítila já, protože on se uměl domluvit ještě německy a italsky, což, jak jsme si během našeho pobytu všimli, je u Chorvatů poměrně běžné.

Emil si pořídil první kozu před 31 lety, když se mu narodila dcera a se smíchem dodává, že jak se rozrůstala rodina, rozrůstalo se i stádo. Předtím, než kozí farmu založil byl ekonom v různých firmách, ale jak sám přiznává, myslí byl vždycky ekolog, takže farma byla poměrně přirozeným rozhodnutím. Teď má koz kolem padesáti a letos očekává výrobu 10-15ti kilogramů kozího sýra denně.

Spousta zákazníků, kteří u něj kupují sýr jsou stálí zákazníci, ale ani tak nemají s odbytem problémy. Když před nedávnem zasáhla v Chorvatsku kozí choroba, spoustu farem to znatelně zasáhlo, ale Emilovy farmy se to nedotklo a jeho sýr je tak ještě více žádaný.

Nebylo snadné kozy vyfotit zblízka, protože neposedně hopkaly po celé farmě a byly poměrně dost živé. Ale o pořádek měl dobře postaráno párek dvou černých chorvatských pasteveckých psů a musím říct, že milejší hafany jsem už dlouho neviděla :)

Pak jsme se šli podívat na malá kůzlátka, která jsou momentálně ještě v ohradě a před odjezdem z farmy nám ještě Ivo ukazoval ten úžasný prostor kam se kozy chodí pást. Nemají totiž k dispozici jen zahradu a olivovníkový sad, ale ještě celé obrovské pole hned přes cestu. Šťastné to kozy! :))

Na samotné farmě ale naše exkurze neskončila. Zastavili jsme se v samotném centru Medulinu u Emilovy ženy Ingrid, která nám ukázala prostory, kde se z kozího mléka vyrábí sýr. Uvnitř bylo všechno nádherně čisté a tiché, protože první várka sýra se tu bude vyrábět až za týden, sezóna totiž terpve začíná. Ingrid mi ukázala všechny stroje, nástroje a přístroje pro výrobu a taky rošty, kde kozí sýr dozrává. Na nich trůnilo pár bochníčků prvního sýra, který si zpracovali zatím jen pro vlastní spotřebu.

Moc jsem je obdivovala za to, že všechno co mají si zřizovali svépomocí, stejně tak vyrábí i sýr. Ivo mi cestou ještě doplnil, že Emil i Ingrid jsou oba dva opravdu tvrdě pracující lidé. Vždycky byli hodně aktivní, Emil byl dokonce 6 let jak farmářem, tak i Medulinským starostou současně a já jsem si hned říkala, že bych si z nich měla vzít příklad.

Shoptour: Babushka Boutique

Shoptour: Babushka Boutique • shoptours by baraperglova.com

Last shop tour from Slovenia is from Babuska, a very cute shop with handmade products mostly made by Slovenian designers and makers. I asked Urška, very kind assistant who is helping in this shop, for more informations about Babushka.

The owner of this shop Neva opened this shop about 2 years ago and she carefully pick all the products for the shop. She believes in talent and creativity and she has a respect for manual skills, art and ideas which reflect yourself in every single piece you made. Currently you can find in this shop work by 24 makers and artists from Slovenia and 10 from another countries.

What I like about this shop is that you feel here like on wandering through wonderland. It is like being a part of fairytale and all the pieces of jewelry or products for home are like your guides who show you the way through colorful landscape with little stories behind. This shop make you feel happy. And just like Neva you will start believe that the most beautiful accessory to wear is your own smile and every single product from Babushka Boutique will remind you this feeling. Try it, they ship worldwide ;)

//

Poslední shoptour ze Slovinska je z Babushky, velmi roztomilého obchodu s ručně vyráběnými produkty vyrobenými především slovinskými designéry a tvůrci. Zeptala jsem se přítomné Uršky, která v obchodě pomáhá když zrovna nestuduje, na pár informací ohledně Babušky.

Majitelka obchodu Neva otevřela tento obchod asi tak před dvěma lety a osobně pečlivě vybírá všechny produkty do svého obchodu. Věří v talent a creativitu a má respekt k manuálním zručnostem, k umění a nápadům, které se odrážejí v každičkém produktu, který vlastníma rukama vyrobíte. Současně najdete v obchodě 24 vyloženě Lublaňských tvůrců a 10 z ostatních zemí. 

Co se mi na tomhle obchodě líbilo je to, že se tady cítíte jako na procházce úžasným světem divů. Je to jako byste byli součástí nějaké pohádky a všechny ty maličké a ručně malované šperky s portréty byli vašimi průvodci, kteří vás vedou pestrobarevnou krajinou s příběhy za každým koutem. V tomhle obchodě se budete cítit šťastní. A stejně jako Neva začnete věřit tomu, že ten nejkrásnější doplněk, který můžete nosit je váš vlastní úsměv a kterýkoli produkty z Babushky vám to bude připomínat. Zkuste to, zasílají i do Česka :)

Photos by me

Soap issue.

Soap issue. Natural handmade soaps from the Czech Republic. User review on baraperglova.com

In one of my previously posts about soap flakes for ecological washing I mentioned that it wasn’t only one this thing I bought. The shop where I bought them is also distributor of handmade natural soaps for body and hair by my most favorite czech soap maker Karolina from Čarovný mlýn (transl. Magical Mill). 

After the soaps arrived, I told Petr that is forbidden to use them or unpack them until I took some photos for this post. Well he wasn’t happy, but lately I make kind of these prohibitions quite often and he already got used to it :)

As first I unpacked soap named Wild Meadow and started to be a bit scared. The scent was pretty strong and I am not used to smell marjoram other than in potato soup (typical czech food), so first impression was a bit diffident. Then next one was hair soap Silky Hair, here the fragrance was much better and I finally started to look forward to soaping. The last soap is called Smell of Provence and is true that this scent took me to terrace of maritime summer house in France, which is surrounded with lavender, thymus and sage.

One night later I used Wild Meadow for the first time and it took about two days to get used to the scent and now I like it. I had never need use body balm or so, so I cannot say that the skin is more silky, but I had after shower very good feeling on the skin.

Well with the shampoo it was…little bit...different. I read the product discussion where people were amazed about this product and their hair were about twohoundredthousand percent better than before so I naturally I had very big expectations. My hair are “spoiled” and for last 8 or 9 years I need to wash them every morning. So approximately the same time I wait for product which will set me free.

Silky Hair soap like crazy, I had no objections in this case. But even after very long washing with clean water it was almost impossible to comb them. They had a volume how promise the comments of knowing users, but the shape wasn’t in the way I wanted and more they looked like something what wear guard in Buckingham palace on the head. I told to myself that it must be just a shock for my hair from all the nature stuff and kept washing my hair with soap for more few days. But it got worse. My hair were heavy, touch unfriendly, in my hairbrush always remained white greasy dust, they started electrize. So I was prepared that I will not stop using soap but will buy some commercial conditioner just because of combing.

But the little ecologist inside of me resisted. I never give up so easy so I just needed to google an advice. I found out that there exist different ways of washing or even non-washing hair and sometimes can the change from chemical to natural products took up to 6 weeks. And for my problem I found an answer soon - apple cider vinegar. I used it mixed with water 1:4 exactly like usual conditioner and my problem was solved! 

When the smell of the vinegar started bother me after few days I changed it for lemon juice mixed with water in 1:3. My issue has happy end and would never change the natural soap even for new polished Palmolive with the scent of freshly cut grass :) I would swear, that I have even a better skin on face! Probably from how the soap is running down on my face while washing.

I have maybe only one objection for packaging, it would be nice to use instead of cellophane maybe waxed paper or so :)

//

Když jsem si v e-shopu Mýdlotéka objednávala mýdlové vločky na praní, o kterých jsem psala pčed nedávnem, zmínila jsem se, že nezůstalo jen u nich. K mému milému překvapení je obchod distributorem i mých nejoblíbenějších ručně vyráběných přírodních mýdel od Karoliny z Čarovného mlýna, který jsem objevila už několik měsíců zpátky na Fleru, jenže dočkat se mýdel tam je trochu na dýl, protože jsou pokaždé za chvíli vyprodaná.

Obchod dodal zboží rychle a moc mě potěšil ručně psaný vzkaz. Možná si řeknete, že je to hloupost, ale takovéhle detaily si mě prostě získávají :). Dala jsem Petrovi přísný zákaz mydlení, dokud si mýdla nenafotím, za což nebyl rád, ale už se s tím smířil, protože podobné zákazy praktikuju teď poměrně často :))

Jako první jsem rozbalila Divokou louku a začala se trochu bát. Vůně byla docela silná a nejsem moc zvyklá na majoránku jinde než v bramboračce, takže první rozbalení bylo dosti rozpačité. Pak přišel na řadu tuhý šampon Hedvábné vlasy. Tady už byla vůně o dost příjemnější a já se konečně začala těšit na první použití. No a protože jsem to nevydržela, nakonec jsme rozbalili i poslední Vůni Provence u které jsem zasněně zavřela oči a nechala se v myšlenkách odnést na terasu přímořského letního domku ve Francii, který je obklopený záhony levandule, tymiánu a šalvěje.

Večer došlo na první mydlení Divokou loukou a už po pár dnech jsem si na vůni zvykla a už je mi příjemná. Nikdy jsem neměla potřebu používat tělové krémy, takže nemůžu říct, jestli je pokožka vláčnější nebo víc hebká, ale rozhodně můžu říct, že není suchá a po koupeli mám docela dost dobrý pocit.

To se šamponem to bylo trochu...no...jinačí. V diskuzích na Fleru jsem si četla komentáře, které tuhé šampony vychvalovaly až do nebes. Jak se vlasy krásně češou, jak jsou na omak příjemné a hebké a nadýchané a vůbec o dvěstětisícmilionů procent suprovější než po normálním šamponu, takže moje očekávání byla přirozeně dost vysoká. Moje vlasy zchoulostivěly a já si je posledních tak osm devět let myju každé ráno. Takže jsem si říkala, že tady konečně nastane zázrak, který mě od téhle každodenní činnosti osvobodí.

Mýdlo mydlí jako blázen, o tom žádná. Taky opravdu nádherně voní a i když není rozmydlené, vždycky provoní celou koupelnu. Ale i přes velmi dlouhé oplachování, kdy jsem přesvědčená, že žádný šampon ve vlasech zůstat už nemohl se vlasy nedaly skoro vůbec rozčesat. Byly sice objemnější a držely tvar, jak slibovaly zkušenosti ostřílených uživatelů, jenže ten tvar jaksi neodpovídal mému původnímu záměru a víc než hezký účes vlasy připomínaly neupravený chuchval, až jsem si začala připadat jako by moje hlava nosila něco podobného jako co nosí stážci britské gardy u Buckinghamského paláce. Ale řekla jsem si, že po tolika letech si prostě vlasy musí zvyknout a spíš mají teď trochu šok ze všeho toho přírodna. Takže jsem v mytí pokračovala i několik dalších dní. Jenže vlasy byly čím dál horší. Těžké, hutné, ve vlasech jako by mi zůstával prach a po vyčesání byl kartáč strašně mastný. Nehledě na to, že díky opravdu špatnému rozčesávání jsem si z hlavy vytrhala chomáče vlasů a vypadala jsem jako střapatý vrabčák. A taky mi vadilo, že i přes neustálý mastný pocit mi vlasy po uschnutí a česání začaly strašně elektrizovat. Takže jsem se připravovala na to, že sice šampon nepřestanu používat, ale koupím si k němu aspoň nějaký komerční kondicionér, jen kvůli tomu rozčesávání. 

Ale ten malý ekolog ve mě se strašně bránil. Nemám ve zvyku se vzdávat snadno a tak jsem zasedla k internetu a googlila radu. Zjistila jsem, že nejenže existují různé způsoby mytí a dokonce i nemytí vlasů (o tom možná někdy později), ale taky jsem se dočetla, že přechod z chemie na přírodní šampony může trvat i 6 týdnů. Pořád mi ale chybělo řešení problému s rozčesáváním. Odpověď se objevila zanedlouho - jablečný ocet. Prý by se měl používat místo kondicionéru. Plná nadějí jsem se dala do opětovného mytí. Použila jsem jablečný ocet rozmíchaný s vodou v poměru 1:3, který jsem nanesla na umyté a opláchnuté vlasy a pak znovu opláchla a hle! Problém vyřešen! Z koupelny jsem při rozčesávání na Petra volala "No jedna báseň!", tak se smál :)

Když mi časem přestaly vlasy vonět a chtě nechtě jsem z nich cítila ocet, vyměnila jsem ho za citronovou šťávu rozmíchanou s vodou v poměru 1:3. Nakonec to dobře dopadlo a já bych mýdlo už nevyměnila ani za nablýskaný Palmolive s vůní čerstvě posekané trávy. Jo a dokonce bych přísahala, že mám po tom mýdle i lepší pleť! To asi jak mi stéká během mytí po obličeji :)).
Mýdlům bych vytkla snad jen balení, kdy jsem si říkala, že kdyby byly balené do třeba voskového papíru místo celofánu, dostaly by ode mě další plus.