hnstly

Endešlus

To “hodně práce”, které s sebou nese budování obchodu je něco, na co mě žádná škola, kurz, desítky článků nebo rady přátel a ostřílenějších podnikatelů ani za mák nepřipravili. Protože jsem od začátku neměla na HNST.LY moc peněz, dělala jsem si všechno víceméně sama. Od webovek, přes focení produktů, texty, marketing, obsah na sociální sítě, facebookové reklamy, hledání nových značek, zákaznický servis, balení balíků, chození na poštu, domlouvání spoluprací až po samotné stání v obchodě za pultem. Jasně, že mi během těch několika let pomáhalo několik lidí a bez nich bych to v určitých chvílích vůbec nezvládala. Za to jim patří můj obří dík, že měli tolik velkorysosti a věřili tomu se mnou.

Tohle moje profesionální rozpolcení je možná do jisté míry obdivuhodné, ale nakonec mě dostalo k tomu, že jsem ztratila nadhled. Strávila jsem tolik času tisícem organizačních detailů, až mi uniklo to hlavní. Vydělávat.

První týden v HNST.LY. Lidé se báli chodit dovnitř. Měli jsme tak málo zboží, že si mysleli, že je to galerie.

První týden v HNST.LY. Lidé se báli chodit dovnitř. Měli jsme tak málo zboží, že si mysleli, že je to galerie.

Smíchejte dohromady pár špatných rozhodnutí o zvolení lokality, výběru sortimentu, investici do reklamy, nákladech na zaměstnance a dostanete koktejl, který může potopit skvěle rozjetý projekt. Třeba dnes bych to udělala úplně jinak. Ale po bitvě je generál každý.

Chtěla jsem napsat o něčem, o čem se veřejně moc nemluví. Neúspěch. Protože je to u nás nějaké stigma či co, za které bychom se měli stydět. Ale odvážní jsme teprve tehdy, když se postavíme i za svoje fuckupy. 

Protože upřímně, tenhle byznys mi nejede. A jestli se vám zdá že jo, tak si budu hledat práci v marketingu, protože budovat značku a dělat dobrý dojem je něco, co mi jde dobře. Na co jsem byla vždycky levá bylo vydělávání peněz. A o tom to vlastně celé je.

Vést vlastní kamenný obchod byla zatím ta nějtěžší věc, kterou jsem v životě dělala. Být freelancer je jedna věc, ale vytvářet brand a mít zodpovědnost za prodeje, účetnictví, servis, zaměstnance a fyzické místo, o které se musíte starat jsou nebe a dudy. Beztak mi to se vším tím stresem, chozením spát dlouho po půlnoci, víkendovým trávením u počítače a brzkým vstáváním na trhy přišlo jako ta nejpřirozenější věc, kterou bych měla dělat. Podnikání, i přesto, že jsem nebyla schopná vytvořit udržitelnou prodejnu, se mi dostalo pod kůži, provrtalo do žil a koluje mi v krvi a neskutečně mě baví dál. 

Nemůžu přestat. 

Před Vánoci. Pamatuju si, jak jsem stála v obchodě, chodili mi tam zákazníci jeden za druhým a já si říkala "Ježiš to je skvělý, odkud se ty lidi berou?!"

Před Vánoci. Pamatuju si, jak jsem stála v obchodě, chodili mi tam zákazníci jeden za druhým a já si říkala "Ježiš to je skvělý, odkud se ty lidi berou?!"

Ono se do jisté míry hezky poslouchá, když mi říkáte “Ty jo Báro, seš fakt dobrá, že sis otevřela obchod, já bych na to koule neměla, klobouk dolů,” ale mě tohle prohlášení vzápětí vyděsí, protože mám vždycky pocit, že vytváří jisté očekávání toho, že budu takhle dobrá pořád, že už nikdy nesmím polevit. S oblibou vám odpovídám, že jsem možná spíš blázen a to z prostinkého důvodu, protože si myslím, že zdravý rozum by mě mohl zbytečně držet zpátky a já bych se do toho možná vůbec ani nepustila.

Tenhle tlak na hrdinství mě občas dohnal nebo dohání k tomu, že si držím poker face i přes to, že je mi těžko, smutno, jsem unavená nebo naštvaná, že nemám čas na všechno nebo všechny, na které bych čas mít chtěla. Chci prostě dostát těm svým řečeným koulím.

A tak jsem si celkem dlouho nechávala pro sebe tu skutečnost, že cash flow prostě není dobrý, ač se na pár měsíců zdálo, že je to naopak. Byla jsem jako ten malíček na ruce, pro kterou myšička vařila kašičku. Tomu dala, tomu dala, tomu dala,...a na toho nezbylo. Takže jsem vždycky utíkala domů do komůrečky napapat se dalších informací a přijít na kloub tomu, co teda dělám špatně.

Zavírám obchod, ale budu HNST.LY dělat online dál. Nikdy mě totiž nepřestane bavit vymýšlet a hledat jiné cesty, jak být lepší a uspět. Pro smysluplné projekty mám vášeň. To je to, co mě drží u práce, kterou dělám až do roztrhání těla aniž by mi to přinášelo dostatečnou hodnotu zpátky. 

To je můj hnací motor.

IMG_3646.JPG

Jako můj side-project to pro mě má pořád velký význam. Něco jsem vytvořila a naučilo mě to víc než všechny práce dohromady kdy předtím. Vím, že se mi pracuje lépe samotné než v týmu. Vím, že dovedu pracovat i pod velkým tlakem. Získala jsem úplně jiný pohled na peníze a jejich hodnotu versus hodnotu lidské práce. Objevila jsem svoje silné stránky i svoje slabiny. Poznala nesmírné množství zajímavých lidí. 

Nakonec je i neúspěch relativní. 

Proto vyprodávám většinu zboží. Velké plány potřebují velké změny. A tohle je můj první krok.

P.S.: Nevíte někdo o práci v marketingu?

Konec eklovatých drátěnek v Čechách.

Na domácí potřeby jsem dřív neměla tak úplně vyhraněný názor. U nás doma se kupovaly nejlevnější houbičky na nádobí v balení po deseti kusech, drátěnce jsem se snažila vyhýbat, protože se mi eklovalo, že se nikdy nedala pořádně vyprat a drobky ze stolu jsme shrnovali rukou do dlaně a pak s tím utíkali ke dřezu a oprašovali, co nám zůstalo mezi prsty. Ale pak jsem vyrostla, odstěhovala se, psala, nechala si zavést internet, založila profil (tenkrát ještě) na Tumblru a začala objevovat a sdílet krásy zahraničního designu. Hodiny a hodiny jsem strávila na Pinterestu objevováním příspěvků zejména skandinávských blogerek a tehdy jsem také poprvé zahořela láskou k Iris Hantverk.

 

V malé švédské dílně s více než stoletou tradicí vznikají půvabné a důmyslně navržené kartáče, lopatky a další věci každodenní potřeby. Z přírodních materiálů je tady ručně vyrábí pět řemeslníků se zrakovým postižením. Pochází z různých koutů světa, ale přesto si rozumí. Spojuje je radost z poctivé práce a obrovský talent a cit pro rukodělné zpracování. 

Stejně jako si získala značka Iris Hantverk srdce zákazníků z celého světa, získala i to moje, poprvé online a podruhé v Anglii, kde jsem neodolala a několik produktů si pořídila. S rozšiřováním onestlího sortimentu došlo i na mojí touhu nabídnout v něm kartáčnické produkty a původně jsem lovila v lokálních vodách, hledajíc dílnu, která by něco takového uměla vyrobit. Nakonec jsem se ale rozhodla vsadit na tradici značky Iris Hantverk a navázat spolupráci přímo s nimi.

Povedlo se! Mám nesmírnou radost, že jsem přivedla tyhle krásné a zároveň funkční produkty k nám. Základem předmětů Iris Hantverk je kvalitní březové dřevo v kombinaci s přírodními štětinami ať už živočišného nebo rostlinného původu. A já vám zaručuji, že i vy budete nadšení z jejich používání, stejně tak i když je necháte po pilné práci pěkně odpočívat na kuchyňské lince.

Vaše praktická a krásná domácnost zároveň začíná zde!

Dočkala jsem se jako husa klasu. Nový přírůstek do kolekce HNST.LY

Pamatuji si, jako by to bylo před týdnem, ale už to je přes dva roky, kdy jsem začala tvořit HNST.LY a do Evernote si ukládala odkazy na tvůrce, produkty nebo zajímavé značky, které se hodily do konceptu, který se mi tehdy honil hlavou. Projížděla jsem své oblíbence na Etsy, vytahovala odkazy ze svých oblíbených blogů a scrollovala nekonečně dlouhými nástěnkami Pinterestu. Už tehdy jsem byla okouzlená designovou ikonou z Británie, značkou Falcon enamelware. Viděla jsem je jako jedny z těch, kteří by dali mému konceptu směr, styl a tvář. Jejich smaltované nádobí mě nadchlo. Sněhově bílé, s charakteristickým modrým okrajem pro mě bylo dokonalým ztělesněním slov, že v jednoduchosti je krása. 

Na smaltované nádobí si pamatuji z babiččiny kuchyně, kdy barevné hrnce, ze kterých se linula vůně nedělního oběda, byly zdobené květinami, ale také z naší vlastní, když ve velkém pětilitrovém hrnci bublala moje první bramboračka, když mě moje máma učila vařit. Formy, ve kterých svoje produkty vyrábí Falcon enamelware mě přesvědčily, že tento materiál najde svoje místo i v moderních domácnostech. 

Falcon enamelware 4x4.jpg

Britové s nádobím Falcon vaří už od dvacátých let minulého století. Tajemství této nezdolné kvality spočívá v tradici, poctivé výrobě a jedinečné kombinaci použitých materiálů. Kov chrání před korozí vrstva křemičité taveniny (smaltu). 

Nešikovné ruce, které omylem upustí hrneček nebo misku na zem, nejsou pro smaltované nádobí žádnou zkázou. Výrobek se neroztříští, maximálně se jen odloupne vrchní vrstva skloviny, která tak poodkryje ocelový základ. Nádobí můžete i nadále bezpečně používat a prosvítající odštěpek vašemu kousku navíc dodá jedinečný charakter.

Smaltované nádobí Falcon lze použít na zapékání v elektrické i plynové troubě a to až do 270°C, zároveň je praktické na údržbu, lze ho bezpečně mýt v myčce.

Po dvou letech se mi konečně splnil sen zařadit Falcon enamelware i do nabídky HNST.LY. Prozatím najdete v kolekci bílo modré minimalistické talíře, misky i praktický set šikovných pekáčků. Nechybí ani půvabné hrnky a konvičky, které se z prostého kuchyňského nádobí promění v originální interiérový doplněk. Z hrnku můžete upíjet svůj horký ranní čaj nebo si do něj uložit tužky, štětce a pastelky. V miskách naservírujete dezert nebo si do nich odložíte šperky. Konvička je zase perfektní na skvělou domácí limonádu a stejně tak dobře je použitelná jako netradiční váza na luční kvítí. 

Nádobí Falcon enamelware má kouzelnou moc. Já už jsem si zabrala set na pečení a po dlouhé době se zase vrhnu na přípravu domácích koláčů a dezertů. Na ochutnávku vás pak pozvu do nového obchodu, který pro vás připravujeme v Holešovicích. Ale o tom si ještě napíšeme. ;)

Stylingová výzva pro pět českých blogerek.

Poprvé po dlouhé době to nejsem já, kdo by se něčeho účastnil, ale kdo nějakou akci pořádá. Spolu se šikovnou Iri z blogu Můj dům, můj squat jsme oslovily pět nesmírně talentovaných českých lifestyle a decor blogerek, které si vzaly doslova do parády elegantní minimalisické porcelánové vázičky od SarkaS a dle svého vkusu je nastylizovaly a nafotily. Všechny příspěvky mají opravdu osobitý styl a odráží se v nich jedinečnost každé z nich. Mám nesmírnou radost, že se každé podařilo vytvořit něco tak krásného. Ze všech fotografií čiší jarní radost a jednoduchost, které jdou ruku v ruce s něžností bílého porcelánu.

A víte, co se mi líbí snad ještě víc? Ta překrásně čistá upřímnost holek, které si své výtvory pochválí i mezi sebou. Ano, to, co pořádáme je soutěž, ale těší mě, jak spolu všichni skvěle vychází.

Soutěžit můžete s touto výzvou také vy, a to o překrásné vařečky z Matějovy dílny. Mrkněte se na celou výzvu na blog k Iri, kde pod článkem zanechte komentář a tím se zařadíte do slosování.

Tímto ještě jednou děkuji všem blogerkám i hlasujícím, bez nichž by tahle soutěž a ostatně ani naše práce neměla takový smysl. :)

 

Neposlouchejte mě, já chci poslouchat vás.

Už jste někdy zkoušeli něco budovat? Jméno? Obchod? Značku? Žádná sranda, vážení.

Před měsícem jsem byla na jednom podnikatelském setkání, kde moje kamarádka mluvila o začátcích svého podnikání. Provozuje kosmetický salón. K Vánocům jednou dostala od rodičů peníze jako dárek, které použila na zaplacení jednoho nájmu. O asi tři měsíce později za ní přišla její mamka a jejich rozhovor probíhal nějak takhle

„Ty tak hrozně moc pracuješ, měla by sis vzít dovolenou.“
„Mami, já si teď ale nemůžu vzít dovolenou.“
„Ale proč ne? Aspoň by sis odpočinula.“
„No ale teď prostě nemůžu, nejde to.“
„A proč ne.“
„Protože teď na to nemám peníze.“
„Ale vždyť jsme Ti k Vánocům dali ty peníze na nájem.“
„No ale to bylo před třemi měsíci. Teď je doba špatná, měli jsme málo zákazníků. Nevydělala jsem dost peněz.“
„Jak to, že nevyděláváš. Vždyť přeci podnikáš, ne?“...

Někteří lidé mají o podnikání dost zkreslené představy, ale to by bylo na dlouhou debatu :) Co chci dnes napsat je, že podnikat nebo cokoli budovat je běh na dlouhou trať. V začátcích vás drží nad vodou malé a větší drobnosti. Když vám přibyde fanoušek, komentář na blogu, přijde první objednávka, první poděkování od spokojeného zákazníka, e-mail od fanynky, co je z vás tak nadšená, že bude pracovat i zadarmo, jen aby toho mohla být součástí, pochvala od cizích lidí, kteří vám řeknou, že děláte super projekt, i když jste jim řekli jen půlku informací, odpověď od nadšeného tvůrce, že se těší, až v tom pojede s váma a tak dál,... A přesně tyhle malé krůčky vás posouvají dál. Motivují vyškrábat se ráno z postele. Pracovat až do dvou ráno. 

Seberete odvahu se ptát. Zjistíte, že když se ptáte, víte víc. Nejen víc toho dobrého, ale i toho, u čeho si chcete zacpat uši, začít dupat nohama a nahlas křičet "Lá, lá, lá, lá, lá!".

A já se moc ráda budu ptát právě vás. Přijďte se podívat tento pátek na první HNST.LY pop-up shop v Zahradě na niti. K vidění a koupi tu budou krásné poctivé produkty od zapálených srdcařů a já si ráda poslechnu Vaše názory i co bychom mohli zlepšit. Jo a pečeme pro vás bábovku a vaříme punč! :)

Slibuju, že se zdržím dupání, vztekání i jakýchkoli jiných, nevhodně hlasitých projevů. Nebo si to aspoň nechám až domů. Možná.  :))

Nasadila jsem tomu korunu!

Poslední dny je ticho jako po pěšině. Já vím, já vím. 

Jedna z těch zvláštních věcí, které se staly po našem návratu do Prahy před třemi týdny je ta, že skoro na nic nemám čas. Do teď byl pro mě takovýhle stav nezvyklý a naopak jsem nevěděla co s tou přemírou času dělat. Věděla jsem, že během cestování toho nemůžu spáchat tolik kolik bych si přála, zvlášť když to zahrnovalo návštěvy kultůrních akcí. A tak jsem se těšila, jak tu časovou prázdnotu tady zaplním vším možným, však jistě si někteří z vás pamatují můj seznam. 

Ale musím přiznat, že to, na co jsem se těšila do Prahy nejvíc bylo, že se konečně opřu do projektu, který mi dává smysl, totiž do HNST.LY. Nejen, že jsem se do toho zažrala tak, že se tomu věnuju skoro 24 hodin denně, ale ukázalo se, že dělat něco, co vás skutečně baví vede k tomu, že začnete přitahovat podobně smýšlející lidi. To v příbězích na webu HNST.LY uslyšíte ze všech stran, nicméně je to zkušenost nepřenosná a zažijete to až se vám to skutečně stane. A tak se stalo, že na HNST.LY nejsem už sama, ale tvoří se mi skvělý tým lidí, kteří na tom pracují se stejnou vášní jako já. Pro blog HNST.LY jsme začaly lovit příběhy dalších lidí, kteří vytáří nějakou hodnotu, lidí, kteří třeba nevytvoří hmatatelný produkt, ale dělají svojí práci nebo koníček s láskou, o které stojí za to napsat. 

A v neposlední řadě jsem vyplivla velké sousto představy, které jsem si ukousla, a to rozšiřovat poctivé produkty do celého světa. Velmi záhy jsem zjstila, že na to nemám kapacitu a prozatím postačí, když se budu snažit něco změnit k lepšímu v téhle naší malé, avšak slibné zemičce a od úterý je tak možné v e-shopu HNST.LY nakupovat v českých korunách. 

Aby toho nebylo málo, bude před Vánoci (a snad ještě i v průběhu listopadu) možné vidět HNST.LY naživo v pop-up shopech, které jsme začaly připravovat a kde se nám snad podaří zapojit všechny vaše smysly ;)

Nakonec přichází výzva pro vás. Budeme vděčné za všechny vaše tipy na zajímavé příběhy lidí, včetně těch, kteří vyrábí něco, co by se nám do HNST.LY hodilo. A jestli vás myšlenka HNST.LY nadchla, místo v našem skromném, ale nadšeném týmu se vždycky najde, stejně tak oceníme i přiloženou ruku k dílu! 

Na vaše nápady, postřehy i komentáře se těším já, Hanka a Majda!

Living with touch of Sicily.

Living with touch of Sicily.

English version of this story read right here.

Míši dílnu jsme navštívili v rámci hledání poctivých tvůrců pro obchod HNST.LY. Opouštěli jsme jí po několika hodinách, opět okouzleni, tentokrát Míšinou jemností s jakou přetváří mramorové oblázky ze Sicílie na krásné dekorace i užitečné doplňky pro domácnost.