people

Frida.

Fridu jsme poznali během fantastického týdne v překrásném domě v Bootle, vesničce na okraji Lake District. Frida je 92 letá pozoruhodná dáma s ještě pozoruhodnější a nesmírně bohatou minulostí. Frida je okouzlující stařenka, díky které jsem si uvědomila, že člověk nikdy není na nic moc starý. 

Pracovala jako textilní designérka v Manchestru, kde se velmi blízce spřátelila se svojí kolegyní, se kterou pak 7 let cestovala po celém světě. A to jí bylo 42. Když jí bylo něco málo přes 70, nasedla na vlak v Londýně a jela na jih. Pak přesedla na letadlo a odletěla do Austrálie, kde pomáhala na recepci v tamním hotelu. Seznámila se s jedním sympatickým manželským párem, se kterými později odletěla na dovolenou do Kanady. Vozili ji jako dámu ve starém kabrioletu se střechou staženou a bydlela v jejich překrásném bohatém domě. Překvapilo ji, že sexuologové vydělávají tolik peněz! :) Z Kanady jela později do Ameriky a procestovala velký kus severu. A ještě před třemi lety jela navštívit na Island svojí neteř, která se tam přestěhovala. Vždycky plná života nám vyprávěla co kde zažila a viděla. Procestovala Indii, prozkoumávala břehy Nilu,...Jedna z věcí, kterou nám řekla byla "Bootle je krásný a moc se mi tu líbí, jen mě mrzí, že má tak mizerné dopravní spojení do Londýna. Ráda bych si zase totiž někam vyjela!" Nikdy nemluvila o svém věku ve spojitosti s tím, že na něco už nemá sílu nebo je už na něco moc stará. Zažila dobré i špatné a ničeho nelitovala. Tedy až na to dopravní spojení :)

Slyšela jsem lecjakého čtyřicátníka mluvit o tom, jak už je na tohle či tamto moc starý. Dokonce moje stejně stará, pětadvacetiletá kamarádka se mi před pár dny svěřila, že teď už to nemá cenu. Že si vybrala špatnou střední školu a tím se to pokazilo. Že by nejradši vrátila čas o 10 let zpátky, aby se rozhodla znovu a jinak. Ale když jsem se jí zeptala jak, tak nevěděla. Považte, že Frida ve svých čtyřiceti měla před sebou ještě víc než 50 překrásných let! Nebyla ještě ani v půlce svého života a nehodlala ho promarnit.

Žádné rozhodnutí není špatné. Ale ani dobré.
Každé rozhodnutí vás povede nějakou cestou. A ta je někdy příjemná a jindy zase ne. Tak už to chodí. Kdyby byla příjemná vždycky, nikam bychom nevyrostli, kdybychom neměli co překonat. 

Co mě Frida naučila je, že každý může oprášit přibývající svíčky na dortu a při sfoukávání si přát, aby třeba hned zítra bylo dopravní spojení co nejlepší.
Nikdo z nás neví, kde je jeho polovina. Třeba jste už za ní a vůbec o tom nevíte.

Každý je tak starý jak se cítí a nikdy není pozdě začít něco nového.
Třeba hned zítra.
Nebo hned teď?

Co dnes změníte vy?

Lidé: Eliška a Šimon & Braasi Industry

Už víte, že obchod Popout je celý v novém? Funglnágl stránky, skvělí a talentovaní tvůrci a spousta příběhů za nimi. To je přesně můj styl, že? :) Proto jsem byla ohromně ráda, když mě Eva a Klára z Popoutu oslovily, abych pro ně lovila a zaznamenávala příběhy jejich tvůrců pro jejich nový blog. A pro mě je to velkým potěšením!

Shop HNST.LY

I lately met inspiring people to whom doing what they love brings another positive bonus. They are connecting together with another people with similar life attitude. I am not the kind of person who believe in destiny, but I think this is not a concidence.

People: Emil's goatfarm in Medulin

IMG_3067.jpg

We planned goat farm trip for another day than we actually were, moreover we went there a bit late, around 6 pm so I hoped that I will have enough light for catching few shots. But I was excited about going to this farm, because I want create new category People and devote there a space to what interesting people do for living or what they do for pleasure.

Upon arrival at a small farm in Medulin showed the most enthusiasm our Bernard, who happily bark like crazy and in his eyes you could literally see the desire to play for a while shepherd dog and run into a goats. In his case they would probably run away, rather than form in a flock, so Peter stood at a distance and I went to meet the smiling Emil, owner of this farm. Emil welcomed us with a firm and hearty handshake and immediately apologized, he did not speak much English, but who felt embarrassed was actually me because he could communicate in German and Italian. By the way as we noticed during our stay, it is quite common for Croats speak these languages.

Emil bought the first goat 31 years ago, when his daughter was born and laughing adds that as the family grew, grew the flock as well. Before goat farm was founded he worked as economist at different companies, but as he himself admits, he had always been an environmentalist in his mind, so the farm was quite natural decision. Now he has about fifty goats and this year expect production of 10 - 15 kilos of goat cheese a day.

A lot of customers who buy Emil's cheese there are regular customers, but they did not have problems with sales anyway. When recently intervened in Croatia goat disease, a lot of farms were significantly affected, but it wasn't the case of Emil's farm and his cheese is even more desirable.

It was not easy to take pictures of goats up close, because they hopped across the farm and were quite restless. But the order was very well taken by two Croatians shepherds and I must say they were one of nicest dogs I've seen in a while :)

Then we went to see the small cute goatlings that are currently still in the corral and before leaving Ivo showed us the amazing space where goats graze. They haven't available only garden and olive grove, but huge field just across the road as well. Happy goats :))

But our excursion didn't end here. We stopped in the center of Medulin at Emil's wife Ingrid, who showed us the space where goat's milk cheese is produced. Inside, everything was pretty clean and quiet as the first batch of cheese they will produce next week, because season right begins. Ingrid showed me all the machines, instruments and apparatus for producing and then the grids where goat cheese matures. On them sat a few cobs first cheese they prepared just only for their own consumption.

I really admired them for all they established by themselves as well as manufactures a cheese. On the way back Ivo told us that Emil and Ingrid are both really hardworking people. They have always been very active, Emil was for 6 years as a farmer and Medulin mayor at the same time and I just said that I should to take them as an great example.

//

Výlet na kozí farmu jednoho z přátel našeho hostitele Iva jsme měli původně naplánovnaou na jiný den, než jsme skutečně byli, navíc jsme dorazili až v podvečer, chvíli po šesté, kdy se už výrazně smrákalo a tak jsem doufala, že zachytím aspoň pár záběrů dokud bylo aspoň trochu světlo. Ale moc jsem se na farmu těšila, hlavně proto, že jsem už dlouho plánovala kromě toulek po obchodech (Shoptours) založit i kategorii, která by byla věnována lidem a tomu co dělají, co je jejich řemeslo, čím se živí nebo alespoň čím se baví.

Po příjezdu na malou farmu v Medulinu projevoval nejvíc nadšení náš Bernard, kdy radostně štěkal jako o závod a v jeho očích jste doslova mohli spatřit tu touhu si na chvíli zahrát na pasteveckého psa a ty kozy pěkně prohnat. V jeho případě by se spíš rozutekly než utvořily stádo, takže s Petrem stáli opodál a já se vydala vstříc usmívajícímu se Emilovi, kterému farma patří. Emil nás přivítal pevným a srdečným stiskem ruky a hned se omlouval, že neumí moc anglicky, ale zahanbeně jsem se cítila já, protože on se uměl domluvit ještě německy a italsky, což, jak jsme si během našeho pobytu všimli, je u Chorvatů poměrně běžné.

Emil si pořídil první kozu před 31 lety, když se mu narodila dcera a se smíchem dodává, že jak se rozrůstala rodina, rozrůstalo se i stádo. Předtím, než kozí farmu založil byl ekonom v různých firmách, ale jak sám přiznává, myslí byl vždycky ekolog, takže farma byla poměrně přirozeným rozhodnutím. Teď má koz kolem padesáti a letos očekává výrobu 10-15ti kilogramů kozího sýra denně.

Spousta zákazníků, kteří u něj kupují sýr jsou stálí zákazníci, ale ani tak nemají s odbytem problémy. Když před nedávnem zasáhla v Chorvatsku kozí choroba, spoustu farem to znatelně zasáhlo, ale Emilovy farmy se to nedotklo a jeho sýr je tak ještě více žádaný.

Nebylo snadné kozy vyfotit zblízka, protože neposedně hopkaly po celé farmě a byly poměrně dost živé. Ale o pořádek měl dobře postaráno párek dvou černých chorvatských pasteveckých psů a musím říct, že milejší hafany jsem už dlouho neviděla :)

Pak jsme se šli podívat na malá kůzlátka, která jsou momentálně ještě v ohradě a před odjezdem z farmy nám ještě Ivo ukazoval ten úžasný prostor kam se kozy chodí pást. Nemají totiž k dispozici jen zahradu a olivovníkový sad, ale ještě celé obrovské pole hned přes cestu. Šťastné to kozy! :))

Na samotné farmě ale naše exkurze neskončila. Zastavili jsme se v samotném centru Medulinu u Emilovy ženy Ingrid, která nám ukázala prostory, kde se z kozího mléka vyrábí sýr. Uvnitř bylo všechno nádherně čisté a tiché, protože první várka sýra se tu bude vyrábět až za týden, sezóna totiž terpve začíná. Ingrid mi ukázala všechny stroje, nástroje a přístroje pro výrobu a taky rošty, kde kozí sýr dozrává. Na nich trůnilo pár bochníčků prvního sýra, který si zpracovali zatím jen pro vlastní spotřebu.

Moc jsem je obdivovala za to, že všechno co mají si zřizovali svépomocí, stejně tak vyrábí i sýr. Ivo mi cestou ještě doplnil, že Emil i Ingrid jsou oba dva opravdu tvrdě pracující lidé. Vždycky byli hodně aktivní, Emil byl dokonce 6 let jak farmářem, tak i Medulinským starostou současně a já jsem si hned říkala, že bych si z nich měla vzít příklad.